Noční motýl, část III.

10. ledna 2008 v 19:23 | Electra |  Noční motýl
Další část povídky Noční motýl nás zavede do Komnaty nejvyšší potřeby na oslavu narozenin Hermiony Grangerové.  A překvapení nečekají jen na ni.



Název:
Noční motýl

Varování: pro všechny, žádný betaread

Dokončeno: ano

Hlavní postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC)

Summary: Draca čeká rozhodnutí, které má změnit jeho navždy. Existuje něco, co by ho mohlo přimět změnit názor na cestu, kterou si vybral? 

Varování: AU, OC

AN: Jedna z mých nejméně oblíbených povídek ... nevím proč, a přitom mi dala tak zabrat.

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))


Noční motýl, část III.

~ Až do dna ~

Jedenáct. Přesně tolik ukazovaly hlavní bradavické hodiny v okamžiku, kdy se jako každou celou hodinu rozhýbalo jejich soukolí a tiché odbíjení se rytmicky rozeznělo hradem. Byla to další nádherná noc. Stejná černá obloha a totožné zářivé hvězdy jako včera a několik dní předtím.

Astronomická věž však zela prázdnotou. Žádný pozdní spáč ani noční návštěvník nebo obdivovatel zázraku té noční scenerie se neobjevil. Pokud byl totiž v té době na hradě někdo vzhůru, jistě byste ho našli mnohem níže a uvnitř starobylé budovy v její nejmagičtější a nejzáhadnější místnosti.

Komnata nejvyšší potřeby na rozdíl od tichého spícího hradu kypěla životem a ruchem. Díky silným Utišujícím kouzlům nemohl z jejích útrob uniknout ani jediný zvuk, který by signalizoval hlučnou zábavu probíhající uvnitř. A že byla opravdu hlučná.

Účastníci párty, kterými byli většinou Nebelvírští, moc dobře věděli, že v nadcházejících dnech nebudou mít mnoho důvodů k radosti. Proto se s vervou chopili téhle příležitosti k pobavení.

Dostatečně hlasitá hudba - písně se střídaly v rychlém sledu, mudlovské s kouzelnickými, hudebníky, většina z písní patřila mezi oblíbené songy oslavenkyně. Hermiona s barevnou špičatou party čepičkou na hlavě se vesele smála a bezstarostně uvolněná v Ronově objetí.

Komnata podle jejich přání připomínala velký prostorný taneční parket v nějakém stylovém klubu. Byl tu dokonce i bar s rozličnými nápoji, koktejly a drinky, které se sami nalévaly podle přání a samozřejmě stoly s občerstvením. Většina oslavujících se však zdála být nejvíce lákána právě tancem.

Dokonce i Harry našel sám sebe na parketu. Nezpůsobilo to žádné kouzlo ani neobvyklé množství alkoholu, které vypil, nýbrž snaha dívky, které už téměř rok patřilo jeho srdce. Tou šťastnou nebyl nikdo méně překvapivý než nedostupná, chladná a nedobytná zmijozelská kráska Claire Nottová.
(Jen Harry věděl, že jeho přítelkyně není vždy tak chladná, jak by se každému mohlo zdát, a byl velice pyšný na to, že právě on byl příčinou téhle občasné změny.)

Alespoň na okamžik jako by všichni zapomněli na blížící se budoucnost, nevyhnutelnou a nebezpečnou. Ztraceni v bezstarostném veselí, dopřáli svým myslím odpočinek od temných myšlenek a strachu.

Tedy … téměř všichni.

Pokud byste si dobře prohlédli komnatu a pronikli pohledem mezi tančícími páry, našli byste v rohu osaměle stojící zamyšlenou dívku. Stojí téměř strnule, jen občas se její ruce pohnou, aby pozvedly k ústům sklenku s temně černou třpytící se tekutinou.

Na jejích rtech je téměř bolestný úsměv a její oči jsou zaostřeny ven, skrze velké otevřené okno hledící na černou noční oblohu rozsvícenou hvězdným leskem.

Bradavické hodiny právě odbily tiše i poslední z jedenácti úderů.

A dveře do komnaty se otvírají. Je to tichý a nenápadný zvuk, ale přesto všechno náhle zmlkne.

I komnata jako by zatajila dech, protože hudba náhle odumře a místnost naplní hrobové a napjaté ticho.

Pohledy všech se upírají na pozdního příchozího.

Překvapeně .. šokovaně … nechápavě … zmateně.

Postava stojí ve dveřích, oblečená do černého rozepnutého hábitu, černé košile a černých kalhot. Dokonalý kontrast s její bledou špičatou tváří a dokonale upravenými velice světlými blond vlasy.
Než může kdokoliv promluvit, Draco Malfoy se usměje svým typicky malfoyovským způsobem, arogantním a vznešeným, a pohlédne do očí konsternované Hermioně ztuhlé v Ronově náruči.

"Všechno nejlepší k narozeninám, Grangerová," pronese Draco sebevědomým klidným hlasem a zpod hábitu vytáhne malý balíček, který Hermioně pošle za pomoci hůlky přes místnost.

Pak se jeho pohled stočí k Ebony, která už je napůl cesty přes komnatu až k němu. Ticho se ještě prohloubí, jen zvuk Ebonyiných tichých kroků ho narušuje.

"Co to má-" začne poté Ron, ale Hermiona ho umlčí dlaní položenou přes jeho ústa.

"Tak jsi přišel," konstatuje Ebony téměř šeptem. Draco se dívá do její tváře, téměř znehybněný upřímnou úlevou, kterou je zaplavená. Přemýšlí, jestli někdy viděl její rysy tak nádherně uvolněné.

"Když jsi mě tak srdečně zvala," ušklíbne se Draco.

Ebony se usměje, tentokrát to je její pověstný křivý úšklebek koutkem úst.
Následuje ticho.

Dívali se jeden na druhého, propalovali se pohledy. Vzduch mezi nimi jako by se naplnil elektrizujícím napětí, které mohli cítit všichni přítomní v místnosti.

Draco i Ebony ignorovali zmatené pohledy ostatních. Jen se pozorovali a mlčeli, jako by se báli promluvit a zlomit tak to křehké pouto, co tak opatrně a těžce vytvořili.

Draco nejistě přešlápl. Čekal. Teď byla na tahu Ebony. Oba to věděli. Konečně Ebony promluvila.

"Dáš si něco k pití?" mávla rukou směrem k baru.

Draco ho přejel hodnotícím pohledem a jeho pozornost upoutala láhev temně černé tekutiny, kterou probíhaly drobné stříbrné bublinky. Vždy, když dosáhly hladiny, rozprskly se v jiskřící mlhu. Tázavě pozvedl obočí. Ebony vystopovala jeho pohled a počastovala ho svým křivým úsměvem.
"Dáš si třeba můj speciální koktejl - Nočního motýla? Varuji tě předem, je poněkud … silnější. A radši se neptej, co obsahuje," dodala se smíchem.

Draco se také pousmál.

"Myslím, že to risknu," rozhodl se.

Ebony mávla hůlkou a láhev se naklonila nad nejbližší prázdnou sklenici a naplnila ji téměř po okraj. Vzápětí naplnila druhou a obě zamířily vzduchem k dvojici stojící skoro uprostřed sálu v kruhu ostatních, kteří zatím jen tiše sledovali probíhající konverzaci.

Bylo to zvláštní, poslouchat celý ten rozhovor, který se odehrával tak volně, jako by tam ostatní ani nebyli. Zněl tak obyčejně a jednoduše a přesto všichni tušili - ne cítili - že je v něm mnohem víc. Jako by se za každým vyřčeným slovem skrýval jiný význam … Nedokázali ho najít, ale poznali jeho důležitost. Dokonce ani Ron už se v tom okamžiku neodvážil přerušit dvojici nějakou poznámkou na Dracovu podle něj naprostou nevhodnou přítomnost.

"Do dna," vyzvala Ebony Draca, když se každý chopil jedné sklenky. Přiťukli si. Další elektrizující pohled z očí do očí.

"Do dna," souhlasil Draco. Aniž by spustili oči jeden z druhého, zvedli sklenky ke rtům a vyprázdnili jejich obsah do poslední kapky. Ebony vyčkávavě pohlédla na Draca.

-TBC-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 29. října 2012 v 21:05 | Reagovat

Nechtěla bych být v Dracově kůži - šel do jámy lvové :) Ale zvládl to na jedničku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama