Síť na motýly, kapitola 9

20. ledna 2008 v 22:16 | Electra |  Síť na motýly
Název: Síť na motýly

Summary: Jeden se bojí usnout i probudit. Ten druhý má v životě jen sny. A třetí si snění zakázal. Jsou ve válce i ztracení v minulosti. Ale hlavně jsou ztracení ve vlastním životě. Lapení v síťce na motýly.

Postavy: Bill Weasley, Charlie Weasley, Severus Snape, Harry Potter, Ebony Potterová

Varování: slash, náznak bestiality, od 18-ti pro některé kapitoly, žádný betaread u několika prvních kapitol, od 7. kapitoly elanor.feanma

Dokončeno: ne

AN: Povídka má hodně různých POV a ne všechny jsou hlavních postav. To poznáte… (A je v ní opět Ebony … to taky poznáte.)

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))


9. Najít a opustit


Manchester
[Bill Weasley]

První věc, kterou zaznamenal Bill, když začal přicházet k sobě, byla bolest po celém těle.

Především jeho hlava jí pulzovala, jako by se blížila ke své explozi.

Byl stále nahý a zničehonic ho rozechvěla zima. Další, čeho si všiml, byly zvýšené hlasy.

"Myslím, že jsme srovnaní," říkal rozčilený ženský hlas a Billovy smysly zpozorněly.

Znal tu vůni … nyní nádherně pošpiněnou sladkým vzrušením.

"Ty jsi mi taky lhal!"

"Myslel jsem, že dokážu předejít … tomuhle nechutnému představení," vrčel mužský hlas.

Bill se snažil překonat zmatek ve své hlavě.

Jeho vlkodlačí smysly měly potíž rozeznat a vycítit pocity majitele toho hlasu.

"Neřekl jsi mi, že mu to může pomoct."

"Nebylo to třeba! Našel jsem lék! Mohla sis tohle všechno ušetřit."

"Chtěla jsem to." Ženský hlas zněl nyní odhodlaně. "Myslím, že ho pořád miluju."

"Jsi pitomá!" vyprskl mužský hlas. "Jakmile bude v pořádku, odejde a ani se neohlédne. Proč by měl chtít tebe, když na něj doma čeká překrásná víla, kterou si má brát?"

"Jen jsem chtěla, aby na chvíli netrpěl," odvětila žena zoufale.

Pohrdlivé odfrknutí. "Dokonale bys zapadla do nebelvírské koleje s tímhle přístupem. Jsem si jist, že tě z něj utrpení, které tě čeká, vyléčí."

"Chceš, abych odešla, že ano?"

"Porušila jsi přísahu. Nic jiného jsem od dcery Jamese Pottera nečekal."

Bill zaslechl náznak zklamání v tom jinak tvrdém hlase a bolesti, kterou mu umožnily zachytit jen jeho zostřené vlkodlačí smysly.

A v té chvíli mu konečně došlo, komu patří ty dva hlasy.

Nevěděl, co si má myslet.

Ebony přiznala, že ho miluje, a on si byl jistý, že jeho city k ní také nejsou chladné, ale … tohle všechno dělal kvůli Fleur. Aby mohli být zase spolu, aby se mohli vzít.

A Ebony do jeho plánů nijak nezapadala.


Bradavice
[Harry Potter]

Místnost byla naplněna chrápáním. Některé znělo jemně a bylo sotva rozeznatelné mezi ostatními, jiné se neslo celou místností s překvapivou silou, kterou by člověk od portrétu nečekal.

Jen jedna postava na řadě pláten byla vzhůru, jako by tušila Harryho příchod, jako by čekala...

Bylo bolestivé dívat se do vymalované tváře Albuse Brumbála, která vypadala stejně, jako když byl její majitel ještě naživu.

"Dobrý večer, profesore Brumbále," pozdravil Harry tiše.

Modré oči zajiskřily radostí. "Á, Harry, můj chlapče, říkal jsem si, kdy se za mnou přijdeš podívat," usmál se bývalý bradavický ředitel.

"Já jsem … byl jsem tu už několikrát, ale pořád jste spal," přiznal Harry.

"Ach ano, jistě. Rád tě vidím, chlapče, opravdu moc rád. Je milé, že jsi přišel," usmíval se Brumbál.

"Já jsem - taky vás rád vidím. Chtěl jsem … musím se vás na něco zeptat."

"Tak rychle do toho, můj chlapče. Doufám, že ti budu umět odpovědět. Má léta už mě konečně začínají dohánět," zažertoval Albus.

Harry se na něj chvíli tiše díval. A sbíral odvahu.

Ne, že by se bál, se ředitele zeptat, to ne.

Problém byl, že se bál jeho odpovědi.

Snažil se potlačit naději, která ho už tolikrát zradila, když se ukázala jako falešná. Strávil mnoho nocí ve svém přístěnku pod schody doufáním, že jednou najde svou pravou rodinu a bude šťastný.

Věděl, že jeho rodiče jsou mrtví, ale určitě měl nějaké jiné příbuzné … tetu, babičku nebo třeba bratrance … A někdo z nich přijde a vezme ho k sobě. Někdo z nich mu konečně ukáže, jaké to je, když ho má někdo rád.

A ta naděje byla vždycky větší, když zazvonil zvonek u hlavních dveří nebo se za nimi objevila Harrymu dosud neznámá tvář. Ale nikdo z těch návštěvníků nikdy nepřišel pro něj a vždycky to bolelo, když zase večer ulehl sám a opuštěný ve svém přístěnku. Bez rodiny a bez naděje.

Když byl o něco starší, konečně se naučil nedoufat. Zanechalo to v něm prázdný pocit, ale nebolelo to tolik.

"Chtěl jsem se zeptat na tohle," dostal Harry konečně ze sevřeného hrdla a ukázal Brumbálovi růžové dětské šatičky, které objevil v Godricově dole.

"Našel jsem jich plnou krabici, v troskách našeho domu. Víte - víte komu patřily?"

Brumbálův pohled zvážněl a oči se mu zaleskly, jako by se v nich třpytily potlačené slzy.

"Někomu, kdo nedostal šanci nikdy je nosit, Harry," odpověděl portrét po chvíli.

"Byl to … někdo z mé rodiny? Nějaký příbuzný?"

Harry nechtěl … nemohl si dovolit doufat. Bylo tak strašně kruté ochutnat jen náznak něčeho, co nikdy nemůže - nebude mít.

"Příbuzná," opravil ho Brumbál. "Tvá sestra, Harry. Tvá sestra."

Harrymu chvíli trvalo, než pochopil význam toho slova.

Snažil se, ale ta naděje, s níž bojoval, zaplála po tom slově plamenem.

Sestra.

Sestra.

"Měl jsem sestru - ale jak a kdy? A co se s ní stalo?"

Na okamžik se odmlčel.

Věděl, že to bude bolet. Ale musel to vědět, potřebovalto vědět.

"Je mrtvá?"

"Tvoje dvojče, Harry. Dali jí jméno Ebony. Tví rodiče vůbec nevěděli, že se má narodit. I magie dělá někdy chyby. Byla velmi slabá ... slaboučká a nemocná, tak nemocná, že si ji nemohli vzít s sebou domů jako tebe. Tajili jsme to, aby mohla být U svatého Munga v bezpečí," vysvětlil mu Brumbál.

"Ale nebyla, že ne? Voldemort ji našel a zabil."

Stejně jako zbytek jeho rodiny.

Harry zavřel oči, ale bolest v jeho srdci byla příliš silná.

Proto mu chvíli trvalo, než zaslechl Brumbálova další slova.

"Voldemort nemá ani tušení o její existenci, Harry."

"Tak jak potom-" začal Harry zmateně - "řekl jste, že je mrtvá."

"To jsem nikdy neřekl, Harry," potřásl ředitelův portrét hlavou. "Strávila více než rok v nemocnici a to jí zachránilo život. Byla tam, když Voldemort zaútočil na tvou rodinu a zabil tvé rodiče."

Pokud tohle byla pravda, potom …

Naděje už plála jako obrovský oheň. Byla tu jen jedna možnost a Harryho srdce se sevřelo.

"Je ještě … naživu?"

"Ano."

A tím jediným slovem jako by Brumbál odčaroval všechnu samotu a bolest.

Měl rodinu.

Měl sestru.

Jeho jediný sen se splnil.

Měl sestru.

-TBC-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 12. listopadu 2012 v 19:03 | Reagovat

Ten závěr je úžasný. Vůbec si neumím představit, jak se Harry musel cítit. A ten popis, jak v dětství doufal, že si pro něj někdo přijde... krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama