Síť na motýly, kapitola 1

20. ledna 2008 v 22:28 | Electra |  Síť na motýly
Název: Síť na motýly

Summary: Jeden se bojí usnout i probudit. Ten druhý má v životě jen sny. A třetí si snění zakázal. Jsou ve válce i ztracení v minulosti. Ale hlavně jsou ztracení ve vlastním životě. Lapení v síťce na motýly.

Postavy: Bill Weasley, Charlie Weasley, Severus Snape, Harry Potter, Ebony Potterová

Varování: slash, náznak bestiality, od 18-ti pro některé kapitoly, žádný betaread u několika prvních kapitol

Dokončeno: ne

AN: Povídka má hodně různých POV a ne všechny jsou hlavních postav. To poznáte… (A je v ní opět Ebony … to taky poznáte.)

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))



1. Ve stínu pyramid


Doupě
[Bill Weasley]

Nemohl usnout. V posledních dnech, týdnech … to nebylo nic neobvyklého. Občas se bál jít spát, protože si nebyl jistý, jaké bude probuzení. Děsilo ho to a strašilo ve snech, že se jednoho dne ráno vzbudí jako stvůra. Cítil se být hrozbou pro své nejbližší.

Pořád mu opakovali, že bude všechno v pořádku. Někdy jim i věřil. Bylo to přece jen už několik týdnů a během nich se neprojevily žádné příznaky. Ale do úplňku zbývalo ještě pět dní. A Bill už nedokázal čekat. Najednou měl strach, že čekal až příliš dlouho. Chodili kolem něj po špičkách. Snažili se tvářit a chovat tak normálně a bezstarostně, až to bylo nepřirozené. Cítil se proto provinile.

Fleur pořád stála po jeho boku, ale už to nebyla ta neochvějná póza zamilované ženy, která je připravená čelit nebezpečím, která může válka přinést členovi Fénixova řádu. Snažila se nedat to najevo, ale věděl, že se ho bojí. Hluboko uvnitř byla ta obava, že jednoho dne, jednoho rána … jednu minutu … se změní. Nestrávili společně noc od jeho propuštění z ošetřovny.

Pravda byla, že už se vlastně změnil. Jizvy hyzdily jeho tvář a především jeho duši.

Bolelo to, ale ani se nepokoušel milování navrhnout. Nemohl ji vinit. On sám se bál. Nenáviděl se. Pořád mu říkala, že ho miluje… věřil, že je to pravda. Ale nebylo to dost.

A on pořád miloval ji. Ale nedokázal se přimět ani ji pořádně obejmout. Naposledy ji políbil před dvěma týdny. Před tím, než se mu zdála noční můra o polibcích plných krve, bolesti a temnoty. A byla to její bolest a její krev a jeho temnota.

Odložili svatbu. Ze dne, který měl být potvrzením jejich lásky a novým začátkem, se stal jen vzdálený a téměř neskutečný sen. Jejich vztah umíral a jejich láska umírala a on s tím nedokázal nic udělat, protože se sám cítil jako mrtvý.

Musel jednat.

Zdržel Remuse po dalším setkání Řádu. Starší muž byl překvapen jeho žádostí o rozhovor v soukromí (strávili hodiny povídáním o úskalích života vlkodlaků a o tom, co by měl Bill očekávat, kdyby došlo k transformaci, a vyčerpali to téměř beze zbytku), ale bez zaváhání souhlasil.

"Jsi s ním v kontaktu, že ano?"

"S kým, o kom to mluvíš, Bille?" nechápal Remus. "Jestli jde o Harryho, ani já už dnes nevím, kde právě je, ale pokud bys chtěl, předpokládám, že bych ho mohl nějak zkontaktovat a-"

"Snape. On je jediný, kdo mohl vytvořit ten nový Vlkodlačí lektvar," řekl Bill jednoduše.

Narážel na novou formuli, která umožňovala Remusovi větší kontrolu nad transformací a činila ji méně bolestnou.

"Ani nevíš, jestli jsi jedním z nás, Bille," připomněl mu Remus a unaveně si promnul kořen nosu.

"Právě proto."

"Proč si myslíš, že by ti zrovna Snape mohl nějak pomoct?" zajímal se Remus.

"Potřebuju to vědět. Mít jistotu. Musím zjistit, co mám čekat. A myslím, že on je jediný, kdo mi může pomoct," naléhal Bill.

"Já nevím-" zaváhal Remus.

"Prosím, Remusi. Alespoň mi nelži."

"Zkontaktovat ho je ještě těžší, než promluvit si s Harrym. On se ozve sám, když je třeba. Nezdržuje se dlouho na jednom místě a nepřijímá sovy. Ale zkusím, co půjde."

"Díky."


Egypt
[Evan Walter]

Písek byl rozpálený do žhava i v místech, kde pyramidy vrhaly dlouhé známé stíny. Slunce do něj tepalo neúnavnou intenzitou a Evan byl vděčný za sluneční brýle, které mu umožnily zvednout pohled a prohlédnout si více zblízka ty dokonalé stavby. Na jejich jednoduchém tvaru bylo něco fascinujícího, co prostě bralo dech.

A to ani nemluvil o množství magie pulzující v těch starobylých starověkých stavbách. V jejich kamenech byla moc a síla ztracená před staletími. Desítky zkušených odeklínačů a zaklínačů i dalších kouzelníků pracovaly neúnavně ve dne v noci, aby alespoň části ztraceného vědění získali zpět.

Zatím byli úspěšnější v nalézaní cenných artefaktů a pokladů než v objevování starověké moudrosti.

Rozhlédl se kolem. Karin ho zahlédla a vydala se k nim s jedním z jejích kolegů.

Byl to vysoký dlouhovlasý zrzek s přátelským úsměvem. Pihy se mu ztrácely pod zlatohnědou barvou, kterou díky slunci nabrala jeho pokožka.

"Á, tak jste dorazili," uvítala ho Karin nadšeně a objala ho. "Už jsem se na tebe těšila." Vysoká plavovláska se pak obrátila na Evanovu mladou společnici.

"A tohle musí být tvoje malá sestřička."

Evan se ušklíbl. Ze všech, kterými mohla Karin začít, byla tahle věta ta nejhorší volba.

Ebony se na dívku ošklivě zamračila.

"To teda rozhodně nejsem," ozvala se dotčeně a ignorovala napřaženou pravici.

"Jasně promiň, vidím, že už jsi vyrostla," škádlila ji Karin, jejíž rozjařenost nedokázala zkazit ani Ebonyina nepříjemná nálada.

"Hezké, že sis všimla," bručela Ebony dál.

Evan se na Karin jen omluvně zašklebil. Měla si pamatovat, že když je vám patnáct, je věk jednou z věcí, na kterou jste nejcitlivější.

A Ebony … ta měla už od svých desátých narozenin dojem, že je dost stará na to, aby si přivlastnila svět - v jejím případě se měl stát místem, kde si moha zkoušet své vtípky a kanadské žertíky a testovat na něm lektvary.

"Máš pravdu, Karin, tohle je moje ... patnáctiletá sestra Ebony," oznámil Evan s drobnou pauzou.

"Ebony, tohle je moje bývalá spolužačka z Merlinovy akademie a kamarádka, Karin."

"Zkusíme to znovu?" navrhla Karin a znovu jí podala ruku.

Ebony ji s drobným úsměvem stiskla. Pak se její pozornost přesunula k mladíkovi, který přišel s Karin.

Plavovláska si všimla.

"Tohle je Bill Weasley, můj kolega od Gringottových. A tohle jsou Walterovi. Evan a Ebony."

Bill se na ně zazubil. Evan se znovu ušklíbl. Ebony se zdála fascinovaná pohledem na náušnici, která se Billovi houpala v uchu.

Evan neměl ani tušení, co ho to napadlo souhlasit, že tu továrnu na maléry vezme s sebou. Byl problém ji uhlídat i za normálních okolností a Evan raději ani nechtěl domýšlet, do kolika potíží se jeho sestra dostane tady v Egyptě.

Zvlášť když se kolem bude potulovat Bill Weasley.

-TBC-
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beltrix Beltrix | Web | 18. listopadu 2012 v 20:54 | Reagovat

Chudák Bill... nezávidím mu jeho nejistotu. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama