Noční motýl - část IV./4

10. ledna 2008 v 19:27 | Electra |  Noční motýl
Závěrečná část povídky Noční motýl, v níž se dozvíte, jak to s Ebony a Dracem dopadne.


Název: Noční motýl

Varování: pro všechny, žádný betaread

Dokončeno: ano

Hlavní postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC)

Summary: Draca čeká rozhodnutí, které má změnit jeho navždy. Existuje něco, co by ho mohlo přimět změnit názor na cestu, kterou si vybral? 

Varování: AU, OC

AN: Jedna z mých nejméně oblíbených povídek ... nevím proč, a přitom mi dala tak zabrat.

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))


Noční motýl, část IV.


~ Hvězdy tu vždy budou ~

"Není to špatné, Potterová," přiznal Draco zatímco se jeho sklenka vrátila k baru, aby byla znovu naplněna. Opravdu to nebylo špatné pití.

Ve skutečnosti mu ta štiplavá a exotická chuť, kterou zanechalo na jazyku přišla velmi dráždivá.

Jako Ebony Potterová - překvapivá, opojná a vzrušující.

"Nepřeháněj to, Malfoyi. Opravdu je to silné," poradila mu Ebony s úsměvem.

"Pochybuješ o mé výdrži?" Draco varovně pozvedl obočí. Ebony se ušklíbla.

"Jak v čem."

Draco na ni vteřinu zíral a pak se rozesmál. Tenhle neuvěřitelný zvuk, který snad nikdy nebyl slyšen mezi zdmi bradavického hradu, jako by se stal signálem pro ostatní, aby se vrátili zpět k předešlé zábavě.

Ten smích, který vyslal skrze Ebonyino tělo vlnu rozechvívající energie, jako by stal Dracovou propustkou mezi ostatní, jeho povolení zúčastnit se oslavy. Povolení, které všichni mlčky odsouhlasili.

Tedy skoro všichni.

"Nemá tu co dělat!" protestoval Ron. Hermiona, která mezitím zvědavě rozbalovala balíček zabalený v červeném hedvábném papíře převázaném zlatou stuhou, k němu ani nezvedla oči.

"No tak, Rone. Sice nevím, co se děje, nevím, proč Ebony Draca, pozvala, ale … myslím, že je to důležité."

"Já ho tu nechci. Všechno zkazí!" prskal Ron.

"Ne, Rone. Ty všechno zkazíš, jestli aspoň na jeden večer nezapomeneš, že je to Draco Malfoy." Hermiona konečně stáhla papír a její prsty se sevřely kolem víka krabice.

"Udělej to kvůli mně, prosím tě," požádala Rona a otevřela krabici.

Vzápětí šokovaně vydechla.

Pokud jste chtěli potěšit Hermionu Grangerovou, stačilo darovat jí nějakou zajímavou knihu.

Draco Malfoy tohle zřejmě velmi dobře věděl.

Hermiona téměř s nábožnou úctou pohladila měkkou koženou vazbu Sbírky zapomenutých čarodějných run. Její oči vyhledaly Malfoyovy.

Draco právě odvrátil na okamžik pohled od Ebony a setkal s Hermioniným. S jemným elegantním pokýváním hlavy přijal její dík a jeho šedé oči se znovu plně zaměřily na Ebony.

"Co takhle tanec, Potterová?" zeptal se Draco tiše, když se komnatou znovu rozezněla hudba.

Tmavovláska pozvedla tmavé obočí.

"Myslíš to vážně, Malfoyi?"

"Smrtelně."

"Tak s potěšením."

Komnata nejvyšší potřeby má vlastní silnou magii ovládanou touhami jejích uživatelů. Proto je její magie zároveň i velmi, velmi nebezpečná … Stejně jako touhy.

Právě teď spustila magie komnaty tichou a jemnou hudbu v pomalém, ale svádivém rytmu.

Draco vtáhl Ebony do náruče. Jeho ruce sklouzly po jemné látce tmavého temně rudého hábitu, který měla na sobě, po jejích zádech a nakonec zarazily svou pouť na jejích bocích. Ebony poněkud roztřeseně vydechla, než položila své horké dlaně na Dracova široká ramena.

Začali tančit.

Jejich těla se společně pohybovala v mazlivém rytmu, dokonale sladěném s tempem hudby a přece jako by vzdáleném. Kdoví jestli ti dva opravdu tančili podle hudby vířící komnatou nebo jestli byli jejich pohyby řízeny tlukotem jejich srdcí.

Draco vnímal to své zběsile bušící do hrudníku v pravidelném rytmu, jeho dech se mírně zrychlil, když vdechoval příjemnou a svěží vůni obklopující Ebony jako závoj.

Připomínala mu vůni noci, jako by v ní něco jiskřilo, stejně jako hvězdy na obloze, ale bylo v ní i něco pevného stabilního a omamujícího jako ta nejtemnější černá barva nočního nebe.
Noční motýl, opravdu dokonalé přirovnání, pochválil Draco vlastní nápad.

Jeho oči se zaklesly do Ebonyiných. Dívala se na něj, jako by ten pohled neměl nikdy skončit, jako by i jejich tanec měl být bez konec, jako by nikdy neměla skončit ani ta noc.

Dracova vzrušující blízkost vysílala do Ebonyina těla jednu vlnu rozechvění za druhou. Probíhalo celým jejím těle, krví i kůží, od konečků prstů na nohou až po kořínky vlasů.

Vnímala hlasité nárazy vlastního srdce o hrudní koš, její dech se zkracoval, každý nádech a výdech byl roztřesenější a jemnější.

Draco si ji přitáhl ještě blíž a jejich těla se v tom okamžiku dotýkala téměř po celé délce. Další a další vlny vzrušení probíhaly jejich žilami. Nekonečný pohled ještě nabyl na intenzitě.

"Proč jsi přišel?" Ticho mezi nimi zničehonic prořízla Ebonyina skoro šeptaná otázka.

"Pozvala jsi mě," připomněl jí Draco s drobným úsměvem.

"Já vím, ale proč jsi pozvání přijal?" Draco se znovu pousmál.

"Jsem na lovu," vysvětlil jí.

Ebony pozvedla obočí nad tou nečekanou odpovědí. Přesto její hlas zůstal vážný. Rozhovor ani trochu nesnížil napětí mezi nimi. Spíš naopak. Vzduch doslova vibroval naplněný jejich vzrušením a touhou. Ebony tu Dracovu mohla dokonce cítit i fyzicky, když se jejich těla k sobě tiskla.

"Vážně? A co lovíš?"

"Motýly," zašeptal Draco do jejího ucha. Horký dech a jemný dotek na tváři poslal po její páteři vlnu elektrizující energie. Pokusila se neúspěšně o pevný tón.

"Bude půlnoc. Není na chytání motýlů trochu pozdě?"

"Mám zájem o jednoho speciálního nočního motýla. Ten má půlnoc rád, protože je největší tma." Draco se naklonil a poslední větu zašeptal Ebony znovu přímo do ucha. Tentokrát se přitom otřel rty o její tvář. Ten dotek doslova pálil, Ebony cítila spalující žár zachvacující postupně celé její tělo.

"A jak chceš toho motýla … chytit?" zamumlala.

Draco jí znovu pohlédl přímo do očí. Jeho tvář byla jen milimetry od její.

"Počkám… Vsadím na jeho zvědavost. Přiletí sám, uprostřed vší té černé tmy, nedá mu to, bude chtít zjistit, jak ho chci lapit do svých sítí."

Draco si dovolil téměř šelmovský a poněkud ďábelský úsměv. Ebony se zachvěla silněji.

"A pak … bude můj."

S tím se jeho horké rty přitiskly na Ebonyiny. Přestože to očekávala, ten dotek byl velmi … překvapivý. Jeho rty byly nečekaně horké, jemné a polibek měl příchuť jejího drinku. Dracův jazyk ji jemným tlakem na její dolní ret přiměl otevřít ústa, aby mohl proniknout dovnitř.

Polibek se ve zlomku vteřiny z něžného změnil v hladový a vášnivý.

Ebony si pro větší podporu přitáhla jednou rukou Dracovu hlavu blíž. Slyšela, jak Draco zasténal, hlas zastřený touhou. Jejich jazyky sváděly vyrovnaný duel, horlivě, hladově a vášnivě prozkoumávaly ústa toho druhého, proplétaly se.

Dracovy paže se omotaly kolem Ebony jako dva hadi a přitáhly ji ještě pevněji do objetí, pokud to vůbec bylo možné. Jejich srdce tloukla proti sobě ve zrychlujícím se rytmu. Jejich pohyb ustal, ale o to vášnivěji se rozjel tanec jejich jazyků.

Ebony cítila Dracovo rostoucí vzrušení, vnímala žár vycházející z jeho těla. To všechno ji roztřáslo, její kolena, jako by ztratila veškerou stabilitu, a kdyby ji Draco nedržel, nejspíš už by se neudržela ve vzpřímené poloze.

Síla jejich polibku ji zanechávala téměř bez dechu, dokázala jen občas tiše zasténat. Ten zvuk byl doslova balzámem pro Dracův sluch.

Nedostatek kyslíku je přiměl na okamžik se oddělit. Lapali po dechu, jako by právě absolvovali dlouhý a namáhavý běžecký závod. Jejich pohledy se vpíjely do sebe, zrcadlily stejné vzrušení a touhu na obou stranách.

Ebony zničehonic vzala Draca za ruku a pomalu ho táhla přes místnost k oknu. Když k němu došli, Draco si ji znovu přitáhl k sobě, aby se znovu mohli ponořit do dech beroucího polibku.

Jeho loket přitom z parapetu srazil Ebonyinu skleničku s nedopitým drinkem, kterou tam nechala stát po Dracově příchodu. Roztříštila se při dopadu o kamenné dláždění hradního dvora. Jiskřivé hvězdičky z koktejlu unikly do tmy kolem, osvobozené a volné.

Když padá hvězda, má si člověk něco přát.

Draco si přál, aby mohl navždy svírat v náruči svého kouzelného nočního motýla s křídly stejně fascinujícími jako noční obloha.

Ebony si přála, aby se hvězdy nikdy nezměnily a jejich noc trvala navždy.

- finite incantatum-

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NarcissaB NarcissaB | 10. ledna 2008 v 20:03 | Reagovat

Úplně úchvatná povídka. Vážně super.

2 Adriana Adriana | 18. února 2008 v 14:20 | Reagovat

Tuhle povídku mám od tebe nejradši je fakt bezvadná:)

3 Janicza Janicza | Web | 26. března 2008 v 15:42 | Reagovat

abyh to vystihla jdním upřímným slovem: KRÁSA! jsem z téhle povídky úplně mimo (v dobrém slova smyslu)!

4 Don Don | E-mail | 4. srpna 2008 v 19:25 | Reagovat

Paráda nádherná povídka :-)

5 Beltrix Beltrix | Web | 30. října 2012 v 20:38 | Reagovat

Ebony a Draco jsou můj oblíbený pár, takže tahle povídka je pro mě naprosto dokonalá. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama