FF Pohádka nepohádka aneb Dědic, kapitola 5/2

20. září 2008 v 20:09 | Electra |  Pohádka nepohádka aneb Dědic
Pohádka nepohádka aneb Dědic, kapitola 5/2
Varování: slash
Dokončeno: ne
AN: Zbrusu nová povídka, která vznikla jako dárek pro moji skvělou betareaderku elanor.feanma.
Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))

5. Láska přímo z pekla, PART 2
O pět měsíců dříve v bradavické ošetřovně
Draco se přitiskl ještě blíž ke zdi, aby lépe splynul se stíny ošetřovny. Ebony s madame Pomfreyovou se přiblížily k němu. Ebony byla bledá a Draco pocítil další záchvěv obav.
Bylo mu zle už jen z myšlenky, že by ji mohl ztratit. S tímhle pocitem rozhodně nepočítal, když začal jejich malou aférku. Tehdy chtěl jen její tělo a všechny požitky, které mu mohlo nabídnout.
Miloval její vůni a chuť a chtěl ji mít pro sebe, dokud se jí nenabaží.
Ale to se nikdy nestalo. Potterová byla jako droga … čím víc ji měl, tím víc ji chtěl.
Bylo to jemné a postupné, takže si toho skoro nevšiml… ale měnil se. Ona ho měnila. Najednou byl příliš zaneprázdněný myšlenkami na ni, než aby se bavil šikanováním žáků z mudlovských rodin nebo hádkami s Potterem a jeho bandou.
Ebony Potterová plnila neustále jeho myšlenky.
Ebony Potterová … jeho Ebony. Jeho! Byla jen jeho a Draco si s hrůzou uvědomoval, že už není připraven se jí někdy vzdát.
Nebyl nikdy zamilovaný a neznal ten pocit, ale … měl dojem, že je to možná to, co cítí k Ebony. Že je to láska.
Ta myšlenka byla děsivá sama o sobě.
A teď se k tomu přidala další. Protože madame Pomfreyová mluvila a Draco nebyl hlupák a nebylo těžké z jejích slov zjistit, co se děje a, u Merlina … otec ho zabije!
Otec … to slovo získalo po dnešním dni úplně nový rozměr.
V jeho hrudi rostl pocit, který nedokázal popsat. Dával mu sílu i odvahu, kterou bude potřebovat.
Otec … bude z něj otec.
Byl to pocit, který mu říkal, že dokáže vše, co bude chtít.
Dokonce čelit i otcovu hněvu … nebo hněvu Pána zla.
O pět měsíců později v nepoužívané komoře v severozápadní věži hradu
"Je tak krásná," vydechla Ebony tiše, tak tiše, jako by se bála, že může malý uzlíček života ve své unavené náruči vyplašit.
Snape se jen ušklíbl. Zjevně jí všechna ta bolest musela poškodit mozek.
To mrňavé stvoření bylo celé podivně svraštělé a červené. Mělo směšně mrňavé prsty na nohou i rukou a neustále křičelo. Na hlavě mělo neuspořádaný chomáč světlounkých vlásků. Na druhou stranu slyšel něco o tom, že každá matka vidí své dítě jako to nejkrásnější na světě.
"Dokonalá," vydechla Ebony a oči se jí vyčerpaně zavřely.
Snape pokrčil rameny. Když si to myslela …
O pět měsíců dříve v rodinném salónku v Malfoy Manor
"Vždycky jsi mi říkal, že musím chránit naši krev. Proti všem a všemu. A to dítě ji má … je to krev mojí krve …můj potomek!" hovořil Drcao naléhavě téměř prosebně přitom zíral do otcovy tváře plné ledového vzteku.
Lucius byl vzteky bledší než obvykle a dokonce se jemně třásl, jak se snažil bublající emoce potlačit. "Jeho babička byla mudlovská šmejdka. Je to bastard a já nemůžu uvěřit, že jsi se mohl spustit s jeho … matkou," syčel znechuceně.
"Protože ji miluju." Draco se zarazil šokovaný vlastními slovy stejně jako otec. Ještě nikdy je neřekl nahlas, ani sám před sebou je nepřiznal a teď…
"To nic neznamená," odsekl mu otec.
"Že ne? Neříkej mi, že nevíš, o čem mluvím. Jsi můj otec. Copak ti na mně nezáleží?"
Luius na něj chvíli mlčky zíral.
Ten okamžik mu připomněl den, kdy se poprvé podíval do malého obličejíku s naducanými tvářemi a modrýma očima. Toho dne se jeho syn stal i něčím jiným než cílem, který měl splnit aby získal dědictví, než jen cestou, jak zajistit pokračování rodu.
Byl to první den, kdy opravdu pocítil strach. Dítě bylo slabé a bezbranné a jemu došlo, že je jen na něm, jak dopadne jeho osud. Byl zodpovědný za něco živého skutečného dýchajícího a byla to úplně jiná zodpovědnost, než jakou cítil vůči svému rodovému dědictví.
Nenáviděl strach. A proto byl léta na svého syna přehnaně tvrdý. Stavěl před něj nároky a úkoly, které chlapec sotva dokázal plnit, a za jejichž splnění dostal často jako jedinou odměnu - jen dvě otcova neochotná slova - dobrá práce. Chtěl, aby jeho syn byl tvrdý jako on, samostatný a připravený na vše. Chtěl, aby byl silný.
A jistě by se mu to povedlo, nebýt Narcissy, která s blackovskou tvrdohlavostí a nezdolnou energií stále Dracovi kompenzovala nedostatek otcovy náklonnosti.
Lucius se díval, jak se nehledě na všechnu jeho snahu Draco mění v rozmazlené dítě, zvyklé dostat vše, co chce. Pravda byla, že Malfoy vždycky dostane, co chce, ale ne bez práce. Draco si vždycky vybíral ty jednodušší cesty a čekal od svých rodičů, že je pro něj ještě ušlapou.
Bylo to paradoxní, že právě teď, po Dracových slovech, pocítil pýchu nad synovou schopností postavit se čelem k potížím a bojovat, když se jeho syn rozhodl vzbouřit proti němu.
Možná si jeho syn zasloužil příležitost prokázat své schopnosti.
Ale i kdyby souhlasil s Dracovými požadavky a dal tomu vztahu šanci … pořád tu byl Voldemort. Jehož hněv poslední dobou neznal hranic.
Lucius by ho opustil už dávno, už tehdy krátce před jeho prvním pádem, když zjistil, že od svého Pána (a to slovo se mu z hloubi duše protivilo) dostává čím dále méně moci za čím dál vyšší cenu.
Byl by už dávno pryč z jeho okruhu, kdyby věděl, že to nebude znamenat jistou smrt. Ale nešlo to …
Nechtěl ztratit svého syna, ale teď věděl, že se to stane tak jako tak …
Opravdu neměl na výběr a ten pocit nenáviděl stejně jako strach.
Ale možná … možná, že ten hrdý pohled plný síly odvahy a moci, který viděl na synově tváři, stál za to. … Byl to pohled Malfoye. Pohled syna, jakého vždy chtěl.
Pohlédl do rohu místnosti, kde u okna stála Narcissa. Nehledě na dojem, kterým působila na veřejnosti, to byla citlivá žena schopná lásky. Bylo na ní vidět, že je pohnutá synovým přiznáním. Pro Draca byla schopná obětovat cokoliv…
Opravdu neměl na vybranou. Narcissa byla jeho žena, a i když se brali z povinnosti, znamenala pro něj mnoho. A jeho syn … byla to jeho rodina a i když Lucius věděl, že tím bude riskovat vše, nemohl se k nim obrátit zády.
Pohlédl na svého syna a jemně přikývl. Dracova tvář se rozsvítila.
"Nebude to snadné, Draco," zabrzdil jeho nadšení. "A budeš muset doufat, že je Potterová chápavá a najde v sobě mnoho … odpuštění."
Draco se zamračil. "Proč by měla …?"
"Protože jí budeš muset zlomit srdce a přesvědčit jí, že o ni nestojíš, abys jí mohl pomoci. Dokud nebude po všem, musí si myslet, že jsi na straně Temného pána."
"Ale … bude mě nenávidět a naše dítě … musím je chránit."
"Jiná cesta není," prohlásil Dracův otec rezolutně. "A neboj se o ně. Postarám se, aby měli dokonalou ochranu."
O několik hodin později v kabinetu Severuse Snapea na hradě v Bradavicích
Bylo mnoho věcí, které Severus Snape očekával, že uslyší, když se Lucius Malfoy objevil v jeho kabinetě.
Ale rozhodně ne to, co opravdu vyšlo z úst lorda z Malfoy Manor.
"Vím, že už dlouhou dobu pracuješ pro obě strany. A že tvá věrnost neleží na straně Pána Zla."
Severus se pohyboval jako blesk a měl v ruce hůlku dřív, než by Malfoy stačil mrknout. Starší muž se jen ušklíbl.
"Ne, ne," zadržel Severuse. "Jen se uklidni, nehodlám to vyzradit našemu - nebo bych měl říci mému - pánovi. Ani tě nehodlám zabít. Naopak."
"Potřebuji tě naživu, Severusi," pokračoval Lucius, zatímco ho Severus ostražitě sledoval, aniž by sklonil hůlku. "Potřebuji tvou pomoc."
"Pomoc? Co přesně po mně chceš?"
"Chci, abys chránil Potterovou," neobcházel Lucius kolem horké kaše.
Severus málem vytřeštil oči, ale v poslední chvíli zčásti potlačil překvapení.
"Zbláznil jsi se? … Ta malá potvora… většinou mám co dělat, abych jí já sám neublížil, a ty teď po mně chceš, abych ji chránil?"
"Vždycky si můžeš zvolit druhou možnost, Severusi," naznačil Lucius, aniž by z hlasu zmizel jeho klidný nezávazný tón.
"A hodláš mi říct důvod, který tě k tomuhle vedl?"
Lucius pozvedl obočí. "A já si myslel, že víš o všem, co se děje ve tvé koleji, zvlášť pokud se to týká mého syna."
"Ach tohle," zabručel Severu a konečně sklonil hůlku. "Vím, že je jí tvůj syn poněkud poblouzněný, ale takových už bylo … za týden už o ní nebude jevit zájem."
Lucius zavrtěl hlavou. "On si ji vezme. Pokud všechno půjde, jak má," dodal.
Teď bylo na Severusovi, aby pozvedl obočí. "A ty mu to dovolíš. Vzít si sestru Pottera a dceru mudlovské šmejdy?"
"Ano," souhlasil Lucius naprosto vážně, "protože ta druhá možnost je pro mě jednoduše nepřijatelná."
-TBC-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama