FF Pohádka nepohádka aneb Dědic, kapitola 6/2

20. září 2008 v 20:14 | Electra |  Pohádka nepohádka aneb Dědic
Pohádka nepohádka aneb Dědic, kapitola 6/2
Varování: slash
Dokončeno: ne
AN: Zbrusu nová povídka, která vznikla jako dárek pro moji skvělou betareaderku elanor.feanma.
Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))

6. Rose, part 2
O několik hodin později na ošetřovně v Bradavicích


"Proč jsi mi to neřekla? Ebony …"

Pohlédla na něj smutnýma očima. Už dlouho ji neviděl tak nešťastnou … nebyl to příjemný pohled. Zvlášť ve srovnání s posledními týdny … nebo dokonce měsíci, kdy se zdála tak spokojená. "Já jsem … nebyla vhodná doba."

"Řekneš mi s kým?" zeptal se váhavě po chvíli ticha.

Odvrátila tvář a oči se jí zalily slzami. "Já nemůžu .. on…"

"Ublížil ti? Kdo je to? Ebony bylo to … souhlasila jsi s tím?"

"Tak to není .. nikdo mě neznásilnil. Ale … už o mě nestojí," dostala ze sebe těžce. "Opustil mě. Zasnoubil se s jinou," uklouzlo jí.

"Zasnoubil? Kolik mu je, u Merlina? Kdo se zasnubuje v sedmnácti, Ebony, to zní, jako by to byl … "

Nakonec nebylo tak těžké to odhalit, ne po všech těch fámách, co kolovaly po škole o Malfoyově chystaném sňatku s Pansy Parkinsonovou.

"Ty čekáš dítě s Malfoyem," vyrazil ze sebe a cítil, jak ho pomalu plní vtek a ostří každé jeho slovo do bodavé dýky. "Ty čekáš jeho bastarda!"

Ironie faktu, že Harry použil stejný termín jako Draco, Ebony neunikla.

"Nemluv tak o mém dítěti," ozvala se.

"A jak bych měl!?" zuřil Harry. "Co myslíš, že z něj bude, když je jeho otcem takový zmetek?! Nemůžu uvěřit, že jsi mě mohla takhle zradit a vlézt do postele s Malfoyem. Nemůžu uvěřit, že jsi taková děvka!"

"Já nejsem-" pokusila se bránit, ale Harryho příval slov už se nedal zastavit.

Každá věta bolela … bolela, jako by jí vrážel nůž hluboko do srdce, bolela víc něž kletba Cruciatus.

Nenávist zraňovala o to víc, protože přicházela od člověka, který ji měl milovat. Vždy … a bezpodmínečně. Jako rodinu, kterou mu byla.

"Hnusíš se mi, Ebony, nemůžu uvěřit, že jsi moje sestra. Sakra! Zrovna teď lituju, že jsi moje příbuzná."

"Harry, nedělej to, potřebuju tě-"

Zoufalství přemohlo její pýchu i pocit ublížení …najednou jí došlo, že nakonec může skončit úplně sama. Bez nikoho, kdo by jí pomohl překonat nástrahy rodičovství, kdo by jí pomohl, kdo by …

"Na to jsi měla myslet dřív, než jsi vlezla do postele Malfoyovi."


Stejné místo, ale o pět měsíců později

"Pořád nemůžu uvěřit, že jsi mi zachránil život." Potterův hlas zněl opravdu téměř šokovaně. Draco pootočil s bolestivou grimasou hlavou a pohlédl do míst, kde na vedlejší posteli odpočíval hrdina a přemožitel Pána Zla.

"Potřeboval jsem tě, abys zabil Voldemorta," odtušil suše.

Harry potřásl hlavou a zasyčel bolestí, když mu ten pohyb očividně způsobil bolest. "Měl jsem za to, že jsi na jeho straně."

"Nikdy jsem opravdu nebyl a ani jsem nechtěl," připustil Draco tiše a odvrátil pohled, protože jeho oči v ten okamžik odhalovaly příliš mnoho. "Ale musel jsem předstírat."

Harry obrátil pohled ke stropu. Bílá barva zdi ho uklidňovala. "Kvůli otci?"

"Kvůli Ebony," opravil ho Draco.

Na chvíli se odmlčel a ošetřovnu ovládlo krátké dusné ticho. "Musel jsem se postarat, aby ona i dítě byli v bezpečí. Aby měli budoucnost."

"Chceš mě přesvědčit, že ji opravdu miluješ? To je k smíchu!" vyprskl Harry.

"Vím, že je těžké tomu uvěřit, po tom, co o mně víš a hlavně potom, jak jsem ji opustil. Ale jinak to nešlo."

"To vykládej někomu, kdo tomu uvěří," vrčel Potter.

Draco se znovu otočil na něj a jejich pohledy se znovu setkaly. "Myslíš si, že to bylo snadné? Věděl jsem, že když to udělám, tak ji ztratím … ji i dítě. Znám ji …vím, že mi nikdy neodpustí. A teď … ani nevím, jestli mám syna nebo dceru. Jestli jsou v pořádku."

"Je těžký pochopit, že bys dokázal být tak nesobecký a takhle se obětovat," řekl Harry, ale už nezněl tak neoblomně jako před okamžikem. Na okamžik zaváhal a pak dodal: "Jsou v pořádku. Z toho, co mi řekla madame Pomfreyová, vím, že … má - máte holčičku."

"Mám dceru," vydechl Draco. Znělo to zvláštně … cize a přece známě … a stejné to bylo s pocitem, který to vyvolalo hluboko v jeho srdci.
"Jsou moje rodina … ona i dítě, moje dcera. Taky jsem nevěděl, že to ve mně je, Pottere, dokud jsem nezjistil, že je těhotná."

Najednou se cítil vyčerpaný. Proč o tom vůbec s Potterem. Proč měl za to, že se musí ospravedlnit … právě před Potterem? Jemu nic nedlužil .. Ebony ano, ale ne jemu.

Cítil se unavený, protože mu teď konečně došlo, že Ebony opravdu ztratil.Bylo po všem. Udělal, co musel. A už opravdu neměl sílu bojovat dál, když ho jeho jediná naděje na štěstí nenáviděla.

"Udělal bych všechno, abych ochránil svou rodinu. Všechno," řekl polohlasně.

Pořád ji miluju, chtělo se mu říct nahlas, protože pak by to možná tolik nebolelo.

Ale nemohl před Potterem … už tak mu řekl příliš.

Ztratil jsem ji navždy.

Draco zavřel oči. Bál se, že kdyby je nechal otevřené, začal by plakat.

Harry si byl vědom Dracova vnitřního rozčilení, ale mlčel… bylo to v tu chvíli to nejlepší, co mohl pro Malfoye udělat.

Ani jeden z nich nevěděl, že je poslouchá ještě někdo další. Ebony, která se vracela z toalety, slyšela každé Dracovo slovo.


Stála tam bledá a mírně nervózní. Byla tak blízko, že se jí mohl skoro dotknout, kdyby natáhl ruku. Dokonce i s propadlými našedlými tvářemi byla v jeho očích nádherná.

A pak tu byl další zázrak, malý uzlíček růžových pokrývek, který svírala v náruči.

Draco si povzdechl.

Chyběla mu a tenhle sen byl jen důkazem toho, jak moc.

"Slíbila jsem jí, že jí ukážu jejího otce," řekla Ebony tiše a udělala s dítětem v náruči několik kroků blíže k němu.

A Draco si uvědomil, že je na pouhý sen příliš vyčerpaná a bledá a chvěje se příliš skutečně.

Byla tam doopravdy a Draco cítil, jak se mu zastavilo srdce tím poznáním.

Chvíli nevěděl, co říct a tak jen zíral na to malé dokonalé stvoření, které měla v náruči. Na svou dceru.
Ten pocit, který ho zalil při pohledu do té malinkaté droboučké tvářičky, se nedal ani popsat. Směsice lásky, pýchy, touhy ochraňovat, ale také úžasu obav, lítosti a bolesti.

"Ebony … díky, díky, že jsi mi dala šanci ji vidět, a díky za ní, je nádherná," dostal ze sebe hlasem, který mu zastřelo nečekané dojetí.

Jako by v té chvíli všechny jeho obranné mechanismy selhaly a jeho emoce vyplouvaly na povrch ve vlnách. Už neměl sílu je skrývat a možná v tu chvíli ani nechtěl.

Ne před dvěma bytostmi, které pro něj v té chvíli na světě znamenaly nejvíc.

"Chtěl jsem-"

"Ne … teď budu mluvit já," přerušila ho poměrně ostrým tónem. Dítě v její náruči se zavrtělo. Draco na něj znovu pohlédl. "Jmenuje se Rose," řekla Ebony jakoby mimochodem.

"To je-" začal Draco.

"Teď mluvím já!" připomněla mu rozzlobeně. Draco umlkl a pozoroval, jak se unaveně opřela o sloupek jeho postele. Chtěl jí nabídnout, aby se posadila, ale vzpomněl si, že chce, aby mlčel.

"Slyšela jsem všechno, co jsi včera řekl Harrymu," řekla Ebony po chvíli ticha a její pohled na okamžik zalétl k vedlejší posteli, kde odpočíval Potter a tvrdě spal.

"Ty jsi-"

Ebony očividně došla trpělivost. Vytáhla rozčileně hůlku a namířila ji na Draca. "Silencio!"

"I když vím, proč jsi to všechno dělal," pokračovala vzápětí, jako by se nic nestalo, zatímco Draco na ni překvapeně zíral, "nic to nemůže změnit na faktu, že jsi mi hrozně ublížil. To se nedá zapomenout, jako by se to nestalo. Nemůžeme pokračovat, jako bychom se nikdy nerozešli."

Draco nasucho polkl. Naděje. Kterou mu před okamžikem vlilo do srdce její přiznání, že slyšela jeho zpověď, zase zemřela. Očividně ani to nebylo dost, aby to obměkčilo její zlomené srdce.

Draco to samozřejmě věděl od začátku. Počítal s tím. Ale i když byl připraven, stejně to bolelo.

"Bude to trvat. Nechci začínat úplně od začátku, ale ani nemůžeme pokračovat, kde jsme přestali."

Ebony se nadechla a pohlédla mu do očí.

"Ale chci to zkusit. Chci nám dát ještě jednu šanci. Mohli bychom … mohli bychom se pokusit vytvořit rodinu, ty, já a Rose. Myslím, že tě dokážu znovu milovat, ale nebude to hned."

Draco na ni dál tiše zíral.

"Co ty na to? Chceš být zase se mnou?"

Neodpověděl. Ebony se neklidně zavrtěla a jemně k sobě přitiskla malou Rose. Pak se otočila a vydala se přes ošetřovnu pryč.



Vzpomněla si na kouzlo, kterým Draca umlčela, až když byla napůl cestě přes místnost. Došlo jí to, až ve chvíli, kdy se jeho paže omotaly zezadu kolem jejího těla. Pořád nemohl mluvit, ale když jí otočil k sobě, řekly jí jeho rty vše, co potřebovala vědět.

Příliš ji k sobě netiskl, protože v náruči mezi nimi pořád klidně odpočívala malá Rose, ale jeho polibek jí vše vynahradil.
THE END
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 engloska engloska | 21. října 2008 v 14:27 | Reagovat

Ahoj. To je úžasná skvělá povídka. Už jsem si myslela,že jsi s psaním praštila. Ještě,že ne...

2 Nel-ly Nel-ly | 23. listopadu 2008 v 14:31 | Reagovat

Páni, páni, páni... tvoje povídky jsou prostě...úžasný:D Nevím, jak to děláš ale pokaždé dokážeš vymyslet takový příběh, že se nemůžu odtrhnout a jsem jen ráda, že jsem začala číst až teď, protože čekání na další kapitoly bych asi nevydržela.

Jen škoda, že není trochu delší... zajímalo by mě jak to dopadlo mezi Harrym a Georgem a jestli Ebony odpustila i Harrymu.. ale asi jo, co? Vždycky se nad ním nakonec smiluje...:D

Všem se omlouvám za svoje výlevy, ale můžu prostě jen tleskat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama