FF - 25, kapitola 2

26. června 2010 v 13:05 | Electra |  25
Název: 25

SUM: Hra s časem může mít nebezpečné následky. Proto musí dbát Ebony Potterová nejvyšší opatrnosti, když se náhodou ocitne v Bradavicích šest let před svým narozením. Zaplétá se do hry mezi kolejemi a potkává se nejen se svými biologickými rodiči a Poberty, ale i samotářským a šikanovaným outsiderem Severusem Snapem, namyšlenou a dokonalou kráskou Narcissou Blackovou a jejím budoucím manželem Luciusem Malfoyem. Jaké následky její pobyt v minulosti přinese do přítomnosti? A byla její cesta opravdu náhoda? AU - ignoruje některé události z pátého a celý šestý díl + HP má sestru. 

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))

II. Červenozlatá

Pobertové versus Snape - jak do toho zapadne Ebony?


5. říjen 1970 

Trvalo jí jen jeden jediný den, aby zjistila, že do své koleje nezapadá. Hlavní rozdíl byl v tom, že její spolužáci ze sedmého ročníku měli celých sedm let na to, zvyknout si jeden na druhého. 
Nehledě na její čistokrevný původ a snahu, prostě nebyla jedna z nich. 

Cizácká Američanka, tak jí říkali, když si mysleli, že je nemůže slyšet. 

A i když během první hodiny lektvarů získala za své znalosti hned dvacet bodů pro svou kolej, její přízeň jí to nezískalo. 

Byl to opravdu dlouhý první týden a Ebony se v pátek odpoledne rozhodla, že se před večeří chvíli projde venku, aby si pročistila hlavu. Na pozemcích hradu bylo velké jezero s obří sépií, ve kterém snad dokonce žili i jezerní lidé. 

Jak se přibližovala, mohla si všimnout, že nebyla první, kdo dostal v pozdním odpoledni ten nápad. Z dálky viděla pětici postav, které stály v mírně rozptýleném hloučku. Když se dostala blíž, mohla slyšet jejich zvýšené hlasy - znělo to, jako by se hádali. 

Pak se jedna z postav odpojila, ale ostatní se vydali za ní. Byl to mladík a Ebony poznala na jeho hrudi znak Zmijo - znak své koleje. 

"Kam si myslíš, že jdeš?" zaslechla volání další z postav. 

"No tak, Srabusi! Neutíkej před námi, jako zbabělec!" 

"To přece je, ne? Strachy podělanej srábek." 

"Počkej na nás. Nemusíš se bát. Chceme se jen pobavit." 

"A taky ti poradit - chtěli jsme tě naučit pár nových slovíček." 

"Jo, třeba šampón." 

Jak se blížili, Ebony si všimla, že většinu posměšků a hovoru obstarávají hlavně dva z mladíků. Další dva se táhli za nimi, jeden s nervózním nejistým výrazem na tváři, druhý se neustále poťouchle pochechtával. 

Její pronásledovaný spolužák prošel kolem ní, aniž by si jí všiml, a čtyřka se hnala za ním, div že ji nesrazili. Místo procházky u jezera se Ebony zvědavě vydala za nimi. 


Dorazili už téměř ke vchodu do hradu, když mladíkům zjevně došla trpělivost. 

"Budeme tě muset naučit slušný způsoby, Srabusi." 

Zmijozelský mladík se otočil a zasyčel: "Jistě, Blacku, zrovna ty jsi ten nejlepší příklad dobrých způsobů, jaký se tu na škole vyskytuje, velice rád se budu učit od tebe a od Pottera." Pak se zase otočil zpět ke vchodu. 

"Takhle se s kamarádama nemluví, Srabusi. Furnunculus!" 

Kletba zasáhla Ebonyina spolužáka zezadu, dřív než ona sama vůbec stihla vytáhnout hůlku. Mladík zaúpěl a chytil se za tvář, na které mu začaly rašit ošklivé puchýře a boláky. Skupinka kolem Blacka se posměšně a spokojeně rozchechtala. 

Ebony byla dvěma kroky u zasaženého, kterému bolestí vyrazily do očí slzy. Stál zády k ostatním a tiše úpěl. 

"Aresticos!" zamumlala a švihla hůlkou kolem jeho tváře. Puchýře zmizely, ale Ebony věděla, že tvář bude ještě několik hodin přecitlivělá na dotek a bude bolet - rozhodně ne příjemná vyhlídka na spánek. Se vztekem vepsaným ve tváři se otočila na původce té kletby. 

"To nebylo zrovna hrdinské … a nebelvírské," dodala při pohledu na znaky na jejich hábitech, "zaklít osobu, která k vám stojí zády a navíc je v menšině." 

"Nemuseli bysme, kdyby před náma Srabus nechtěl utéct. Nemůžeme za to, že si vždycky nadělá do kalhot." 

"Ne každý, kdo se brání boji, je zbabělec," prohlásila klidně a čelila mladíkovu pohledu. 

Byl mladší než ona, stejně jako jeho kamarádi a také napadený student Zmijozelu. Tipovala je všechny tak na třináct, čtrnáct let. 

"Takovýhle nesmysly plácají jen zbabělci, aby zakryli to, že se bojí bojovat. Ta vaše hadí kolej je jich zjevně plná," ušklíbl se mladík … Black. 

"Takže by ti nevadilo dokázat to v souboji se mnou? Jsem starší, takže si můžeš vzít na pomoc jednoho z těch tvých povedených kamarádů." 

"Myslím, že zmijozelskou holku zvládnu sám," zavrčel jí v odpověď Black a namířil na ni hůlku. 

"Expeliarmus!" 

"Protego!" vyrazila současně Ebony a kletba se neškodně odrazila od jejího štítu. Další se vyhnula uskočením stranou a povedlo se jí ochromit polovinu Blackova těla kletbou Petrifikus! Impedimenta ho potom srazila k zemi, kde se nad ním vztyčila. 

"Příště zkus místo arogance použít mozek a hlavně si nezahrávej se Zmijozelskými," doporučila mu. Trojice jeho kamarádů na ni mezitím vytahovala hůlky, zatímco její spolužák ji překvapeně pozoroval. 

Dveře od školy se v té chvíli otevřely. "To by stačilo," ozval se ostrý velitelský hlas. "Co se to tu děje?" 

"Vraceli jsme do školy a ona se zničehonic objevila a začala nás provokovat. A potom napadla Siriuse," prohlásil další z mladíků a vrhl po ní křivý úsměv koutkem úst. 

"Je to pravda, slečno Walterová?" obrátila se McGonagallová na Ebony. 

"Pronásledovali jednoho z mých spolužáků a tady u dveří ho zezadu prokleli kletbou Furnunculus. Už jsem ho jí zbavila," dodala, když viděla, jak pohled profesorky sklouzl k tváři mladíka u dveří. "Chtěla jsem je jen naučit menší lekci a-" 

"Nejste tu od toho, abyste učila ostatní nějakým lekcím, slečno Walterová," napomenula ji profesorka. "Strhávám Zmijozelu třicet bodů." 

Dva z nebelvírských se na ni ušklíbli, zatímco třetí odčaroval Blacka a pomohl mu na nohy. 

"A pokud jde o vás," obrátila se na ně McGonagallová, "jsem jen těžko schopná uvěřit, že jste v celé téhle situaci nevinně. Takže strhávám dvacet bodů i Nebelvíru, za každého z vás." 

"Ale, paní profesorko!" protestovali mladíci. 

"Jestli vás a tady slečnu Walterovou uvidím vyvolávat další potíže, bude to víc, a k tomu navrch ještě dostanete školní trest! Je to jasné?" 

Nebelvírští zkroušeně přikývli pomalu se loudali dovnitř do hradu. Zmijozelští s McGonagallovou je následovali. 

"Pane Snape, zajděte si na ošetřovnu, ať vám madame Pomfreyová dá něco na vaši tvář," zadržela ještě Ebonyina spolužáka profesorka. 

"Doprovodím tě," navrhla Snapeovi, když Nebelvírští odešli. 

"Nepotřebuju," zavrčel v odpověď. 

"Jsem Ebony, Ebony Walterová." 

"Já vím," prohlásil úsečně. 

"A ty jsi Snape … jak dál?" 

"Severus." 

"A jaký ročník, Severusi?" 

Zastavil se a obrátil se na ni. "Mají tyhle zjevně zbytečné otázky nějaký smysl, nebo se mě jen snažíš připravit o čas?" 

Ebony se usmála. 

"Říká se tomu přátelský rozhovor. Konverzace." 

"Pak bys měla jít hledat někoho, kdo o ni stojí," odsekl jí. 

Ebony sebou trhla, jako by ji uhodil. Jistě, že věděla, že není oblíbená, ale takhle natvrdo jí to ještě nikdo neřekl. 

"Jasně. Proč si povídat s cizáckou Američankou," odtušila hořce. 

"Není rozdíl v tom, jestli jde o tebe nebo třeba o toho blond pitomce, který se mylně považuje za potomka královského rodu a podle toho jedná s lidmi." 

Ebony se zamyslela - ani se nemusela moc namáhat, aby jí došlo, že Severus mluví o Luciusi Malfoyovi. 

"Ty jsi první člověk, kterého slyším mluvit o Malfoyovi takhle." 

Teď se v jeho hlase objevila hořkost. 

"Velice bystrý postřeh. Přesně tohle je jeden z důvodů, proč jsi první člověk po dlouhé době, kdo se se mnou pokouší o konverzaci." 

"To vypadá, že jsme na jedné lodi." 

"Jsi vynikající pozorovatelka, když jsi mě dokázala tak dobře poznat během jediného týdne. A k tomu zjevně víš úplně všechno o mých problémech, že ano? Jinak bys přece nemohla tohle tvrdit, že ne?" 

Ebony si nemohla pomoct, ale i když byl ten jeho sarkasmus míněn jako urážka, pobavil ji. 

"Jsi legrační, víš to?" usmála se na něj. 

Jeho výraz ale ještě víc tvrdl. "Jsi rozhodně první, kdo to o mně tvrdí. Potter a jeho přátelé by s tebou rozhodně nesouhlasili. Oni na mně nic směšného nevidí." 

Ebony si s obavou uvědomila, že si Severus její slova špatně vyložil. "Ach, omlouvám se. Takhle jsem to nemyslela, chtěla jsem říct, že jsi … vtipný." 

Chvíli ji obezřetně pozoroval. "Tvoje slovní zásoba je opravdu překvapivě nedostatečná na to, jak zoufale se pokoušíš o přátelskou konverzaci. Možná bys ji měla doplnit, než začneš zase znovu." 

Znovu se usmála a s potěšením si všimla, že jeho výraz maličko povolil. 

-TBC-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama