FF - Vánoční koleda, část 2.

6. července 2010 v 13:14 | Electra |  Vánoční koleda (Humbuk)
Název: Vánoční koleda, kapitola 1

AN: Tuhle povídku jsem nedávno objevila nedokončenou na jednom starém poškrábaném CD, div že vůbec fungovalo. Je sice vánoční, ale nějak mě chytla a pustila jsem se do pokračování, tak ji snad dotáhnu do konce. 

Beta read má na svědomí elanor.feanma, pro kterou nebyl problém nejen opravit všechny moje překlepy a další chyby, ale i najít pár českých ekvivalentů pro slova, která můj mozek napadají pouze v angličtině. Za to jí patří obrovský dík. 

Summary: Na motivy povídky od Charlese Dickense Christmas Carol.

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))



Kapitola 1 aneb Lektvary


Uplynulo pět let od doby známé v celém kouzelnickém světě jako Krvavé Vánoce, od chvíle, kdy svedly poslední zbytky Fénixova řádu rozhodující souboj s Voldemortem a jeho Smrtijedy. Pět dlouhých (pro někoho naopak krátkých) let, v nichž se svět kouzelníků pomalu vzpamatovával z hrůz a všeho zmatku, který po sobě zanechala válka. Roky konečně strávené beze strachu, roky oplakávání všech, kteří zahynuli, a oslavování těch, kteří přežili. Pět let, po které se celá společnost pomalu léčila ze všech šrámů. Na těle i na duši...

Ano, zase tu byly Vánoce … Štědrý večer získal s koncem války pro kouzelníky úplně nový význam. Byl to právě den, kdy Harry Potter zbavil celý svět jednou provždy hrozby Voldemorta. Kouzelníci právě v tento den nejvíce vzpomínali na ty, které ztratili, a zároveň slavili nově nabytou svobodu.

Nehledě na všechny ztráty byly Vánoce stále dobou radosti a štěstí, stále plné smíchu a rodinných setkání, s vůní vánočního stromku, sladého cukroví a punče. Plné třpytu ozdobného papíru na zabalených dárcích, které dokázaly překonat jen jiskřičky radosti a potěšení v očích obdarovaných.

Sníh, kterého bylo v posledních letech během svátků nečekaně pomálu, se letos rozhodl vynahradit si svou nepřítomnost a pustil se do toho s pořádnou vervou. Sněhové vločky vířily v ulicích jako malé zářící hvězdičky a rozpouštěly se na nosech a tvářích kouzelníků a čarodějek, kteří spěchali za posledními předvánočními nákupy a úkoly s přáními klidného prožití svátků a Veselých Vánoc na rtech.

Ale přesto … ne každý byl nadšen blížícími se oslavami, a i mezi kouzelníky se našli tací, ke kterým se duch Vánoc probojovával jen velmi stěží, nebo také vůbec.

Jedním z nich byl i majitel malého zapadlého krámku s lektvary a přísadami na úplném konci Prasinek. Ten obchod rozhodně nepůsobil nijak přívětivým a lákavým dojmem, ba naopak. Za výlohou nebylo ani památky po nějaké vánoční výzdobě, jejímu středu dominoval zaprášený kotlík, který bylo přes ušpiněnou roky nemytou skleněnou výplň sotva vidět. Nad oprýskanými vchodovými dveřmi ze dřeva visela prostá zašlá cedulka, která zjevně kdysi nesla nápis LEKTVARY. Rez si ale vybrala svou daň a nyní už se dalo stěží přečíst jenom pět písmen.

Uvnitř to nevypadalo o mnoho lépe, celý krámek byl temný a ponurý a všechny jeho stěny lemovaly police plné sklenic s podezřelým a nevábně vyhlížejícím obsahem. Některé z nich se dokonce ztrácely za vrstvou prachu a pavučin.

I přesto bylo v krámku docela živo. Každou čtvrthodinu se dveře s téměř strašidelným skřípením otevřely, aby dovnitř vpustily zákazníka či zákazníky. Někteří do jeho útrob vstupovali s pochopitelnou nedůvěrou, někdy dokonce i s ostýchavostí, jiní s očividnou nechutí, ale další naopak se sotva skrývanou horlivostí a vzrušením. Ven vycházeli obtěžkáni drobnými či většími balíčky a většinou také bez trošky toho vánoční veselí.

A vzhledem k atmosféře, která ten den krámku vládla, nebylo opravdu divu.

xxxxxxxxxxxxxxx

Nigel Cunnings si povzdechl, když se poslední ze zákazníků málem rozplácl o práh, jak se překotně snažil opustit obchod.

"Víte, že nerad kritizuji, ale ….stačila by jen troška přívětivosti z vaší strany a obchody by se hýbaly ještě mnohem lépe," prohlásil rezignovaným tónem.

Odpovědí z druhého konce prodejního pultu mu bylo jen podrážděné zavrčení.

Nigel už po těch třech letech práce v krámku dobře věděl, kdy se nehádat, a raději dál mlčel.

Pracovat zde opravdu nebylo snadné. Znamenalo to přijít denně do styku se spoustou nebezpečných a často jedovatých substancí, desítky hodin přesčasů a minimum dovolené. Většího odpočinku se mu dostalo jen třikrát, bohužel pokaždé to bylo důsledkem nějaké nepříjemné nehody, která ho na pár dní upoutala na lůžko v nemocnici u Svatého Munga. To vše ale nebylo nic ve srovnání s majitelem obchodu. Vyjít s tou osobou bylo asi stejně těžké, jako pokoušet se spřátelit s rozzuřeným drakem. A někdy ještě těžší...

Popravdě řečeno, Nigel už mnohokrát přemýšlel, že by si zasloužil za všechno, co musel v Lektvarech přetrpět, alespoň zvýšení platu, ale nahlas se neodvážil ani zmínit. Jeho výplata byla opravdu minimální, ale jako otec pětičlenné rodiny si nemohl dovolit o ten jediný příjem přijít.

"Starejte se raději o to, co máte, Cunningsi. Vzadu ještě stále čeká poslední zásilka z Bulharska na roztřídění." Ten hlas ho vytrhl ze zamyšlení a Cunnings si rychle pospíšil do skladu. Alespoň měl výmluvu, proč se na chvíli ztratit z dohledu těch nepříjemných pátravých očí.

xxxxxxxxxxxxxxx

Uplynula hodina a vchodové dveře opět vrzly. Nigel byl zrovna zabraný do katalogizování poslední zásilky dračí krve v zadní části skladu a tak k němu dolétaly jen útržky rozhovoru, který se vedl v přední části obchodu.

"Ale to je dvakrát tolik než u Claymora!" dolehl k němu pobouřený hlas.

Odpověď Nigel nezachytil, ale dokázal si představit, co bylo na takovouto poznámku řečeno tím tichým až nepřátelským hlasem zpoza pultu. Claymore byl konkurenční prodejce lektvarů, i když lektvary - to bylo v tomto případě příliš silné slovo. Kvalita směsí toho apatykáře se jejich nemohla rovnat a většinu jeho klientely tvořili zoufalci, kteří si kvalitní lektvar prostě nemohli dovolit.

"... zkoušeli jsme je, ale nepomáhají."

Ano, bylo to zjevně, jak Nigel předpokládal.

"... výjimku? Jsou přece Vánoce!"

"Nevidím důvod, proč by tenhle každoroční humbuk měl mít nějakou relevanci pro mé obchody. Naše ceny jsou neměnné."

"Takhle mi nezbude dost na zaplacení nájmu, mohli bychom ztratit střechu nad hlavou," lamentoval muž zoufale.

"To je opravdu velmi nešťastné, ale žádným způsobem se mě to netýká. Pokyny k užívání najdete na etiketě."

Další, co Nigel slyšel, bylo jen pár kleteb, když zákazník opouštěl krám. Slova ho pálila na jazyku a on prostě nemohl mlčet.

"Vy opravdu nemáte srdce!" pronesl nesouhlasně, když stanul v přední části obchodu. "Určitě by nás nezruinovalo, kdybychom tomu muži slevili."

"Srdce nemá s obchody co dělat, Cunnigsi. To už byste měl vědět," zněla příkrá odpověď. "A zisky laskavě přenechejte mě. Jste tu od jiné práce."

"Jsem téměř hotov a blíží se zavírací doba," podotkl Nigel. "Slíbil jsem ženě, že vyzvednu její tetu v Londýně, aby s námi mohla povečeřet. Myslíte, že bych dnes mohl odejít dřív?" Věděl, že to nebyla zrovna ta nejlepší doba na takovou žádost po předchozí výměně názorů, ale ta hodinka dvě navíc by se mu opravdu hodily. Veřejná letaxová síť bude určitě zahlcená a on už se opravdu těšil na klidný Štědrý večer strávený v rodinném kruhu. Neodvážil se dodat, že většina obchodů zavírala na Štědrý den už v poledne. Opravdu nepotřeboval další lekci na téma zisk.

"Zavíráme za hodinu, poté očekávám, že poklidíte obchod jako obvykle a zajistíte sklad. Pak si můžete jít, kam vás to táhne."

"Myslel jsem … kdybychom zavřeli už nyní. Za poslední hodinu tu byl stejně jen jediný zákazník a-" Nigel umlknul, bylo to marné. Ten pohled byl prostě neúprosný. Svěsil hlavu a bez dalšího slova se odšoural do skladu.

Když téměř o dvě hodiny později odcházel a přál svému zaměstnavateli Veselé Vánoce, nedokázal ze svého hlasu úplně vytlačit mírnou stopu sarkasmu.

Majitel k němu sotva zvedl pohled - tedy zvedla.

Ebony Potterová potřásla mírně hlavou. "Je to jen hloupý zbytečný humbuk, nic jiného, Cunningsi!" Sklonila se zpět nad účetní knihu a její dlouhé vlasy jí zakryly tvář jako matně lesklý mastný závoj.

Nigel občas přemýšlel, kde se v tak mladé dívce bere tolik hořkosti a tvrdosti. Byla to smrt jejího bratra při rozhodující bitvě, která ji tak zasáhla a změnila? Nebo byla taková vždy?

Dlouho nad tím ale nedumal. Když vyšel z obchodu, pustil ji z hlavy, protože měl naspěch a jeho mysl už tížily jiné starosti.


-TBC- 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. října 2010 v 17:45 | Reagovat

Ach, úžasné.. Jak neočekávaně, když jsi to psala ty. Osobně jsem s jakousi samozřejmostí čekala Snapea, Ebony mě taky napadla (to ty lektvary), ale povahu mívá úplně jinou, i když... k ní jaksi sedí všechny extrémy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama