FF - Vánoční koleda, část 3.

6. července 2010 v 13:17 | Electra |  Vánoční koleda (Humbuk)
Název: Vánoční koleda, kapitola 2

AN: Tuhle povídku jsem nedávno objevila nedokončenou na jednom starém poškrábaném CD, div že vůbec fungovalo. Je sice vánoční, ale nějak mě chytla a pustila jsem se do pokračování, tak ji snad dotáhnu do konce. 

Beta read má na svědomí elanor.feanma, pro kterou nebyl problém nejen opravit všechny moje překlepy a další chyby, ale i najít pár českých ekvivalentů pro slova, která můj mozek napadají pouze v angličtině. Za to jí patří obrovský dík.

Summary: Na motivy povídky od Charlese Dickense Christmas Carol.

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))



Kapitola 2 aneb Rodinné setkání


Musela se postavit, aby si mohla protáhnout bolavá záda. Oči už jí trochu pálily a zmocňovala se jí bolest hlavy, neklamný důkaz toho, že bylo načase si pro dnešek odpočinout. Stejně už byla hotová.

Naposledy pohlédla na úhledné sloupečky čísel, kterými zaplnila účetní knihu, a pak ji zaklapla a uklidila pod pult.

Pohled na nástěnné hodiny naproti vchodu do skladu jí prozradily, že do půlnoci zbývá více než hodina. Ani to nebylo důležité. Štědrý den sice téměř končil, ale jí to nijak nevadilo … stejně neměla žádné plány. Tedy až na dokončení účetnictví (splněno), krátkou koupel a nějakou tu skromnou večeři, než sebou plácne do postele.

Hlavou jí proběhla vzpomínka na tradiční pozvánku na Vánoce k Weasleyovým, kterou jí minulý týden doručil Ronův Papušík. Stejně jako ostatní skončila v koši na odpadky, aniž by se její odesílatelé dočkali odpovědi. Prostě ji ignorovala, stejně jako každý rok. Weasleyovi pro ni prostě znamenali příliš mnoho vzpomínek ...

Důkladně zamkla obchod a pak se pomalu vydala po schodech, které vedly ze skladu do horního patra. Tam byl nad obchodem její malý byteček. Byla to v podstatě jen jediná místnost s malou kuchyňkou a koupelnou, kam se nevešlo více než postel, šatní skříň a malý pracovní stůl, který měla postavený u okna.

Společně s laboratoří, která byla naopak ve sklepních prostorách obchodu, jí to k životu víc než stačilo. Neměla ve zvyku vodit si domů nějaké hosty a většinu času trávila v obchodě, takže jí byt sloužil jen jako místo ke krátkému odpočinku.

Postavila si v konvici vodu na čaj a zatím ze sebe shodila hábit. Po celodenním nošením byl načichlý přísadami a kouřem, ale byla na to zvyklá a ani ten zápach nevnímala. Byl stejný jako v celém obchodě, agresivní, chemický, s olejovitou konzistencí, která jí ulpívala i na kůži a vlasech.

Horká koupel byla jejím denním potěšením, odměnou po každém dlouhém dni. Ráno preferovala rychlou a praktickou sprchu, ale večer dopřála unavenému tělu trochu pohodlí. Také jí to pomáhalo lépe smývat všechny toxické látky, které na ní zanechávaly každodenně stopy. Její mokré vlasy měly nyní větší sklon k tomu se nezvladatelně přirozeně vlnit, než když byly ztěžklé mastnotou. Věděla, že jsou způsoby, jak zabránit tomu, aby se jí během pobytu v obchodě tolik mastily, ale nestálo jí to za tu námahu.

Mávla hůlkou a pískající konvice sklouzla ze sporáku a její obsah se přelil do připraveného hrnku s čajem. Další mávnutí a hrnek se opatrně "usadil" na stoličce hned vedle vany, aniž by se z něj cestou vylila jediná kapka.

Po důkladné koupeli a jednom šálku čaje se pečlivě osušila a oblékla se do prosté bílé bavlněné noční košile. Potom si lehla do postele a zakryla se až po bradu přikrývkou. Za chvíli už bylo v místnosti slyšet jen její tiché oddechování.

Uplynulo asi dvacet minut a hodiny odbily půlnoc. Až když odezněl poslední úder, místnost naplnil nový zvuk - jemný tichý šramot, když téměř průhledná stříbřitá skvrna prošla jediným oknem v místnosti a usadila se na kraji postele, kde se zhmotnila v postavu.

Její oči chvíli smutně hleděly na tvář spící dívky a pak otevřela ústa a tiše zašeptala její jméno.

"Ebooonyyy..."

Duch ještě třikrát zopakoval její jméno, než sebou Potterová trhla a posadila se, přičemž jí ruka sklouzla pod polštář, odkud vytáhla hůlku.

"Lumos!" vydechla chraplavě a světlo z její hůlky dopadlo na ducha sedícího na okraji postele.

Její oči se rozšířily šokem.

"Harry?" vydechla tiše po chvíli ticha.

xxxxxxxxxxxxxxx

"Pořád nevěřím, že tohle není jen nějaký stupidní sen… nebo možná noční můra," vrtěla Ebony hlavou.

Duch jejího bratra, který se nyní v tureckém sedu s rukama založenýma na prsou vznášel asi půl metru nad zemí, se jen smutně usmál, zatímco ji pozoroval, jak si chystá další šálek čaje.

"Není důležité, zda tomu nyní věříš, Ebony, důležité bude, čemu uvěříš nakonci, až bude po všem."

"Jsi přece mrtvý, Harry. Mrtví lidé většinou nechodí na návštěvu k živým, a to ani o Vánocích ne. Čemu jinému bych měla věřit?"

"Že se ti snažím pomoct? Zachránit tě?"

"Zachránit mě od čeho?" zeptala se mírně podrážděně, ale ruce svírající hrnek se jí třásly.

"Voldemort je mrtvý a většina Smrtijedů taky, anebo si odpykávají svoje tresty v Azkabanu."

"Neměl jsem na mysli nic takového … chci tě zachránit před tebou samou a před tím prázdným životem, který vedeš."

"Mně můj život vyhovuje a nepotřebuju žádná strašidla ani bubáky, aby se mi do něj pletli."

Harry si povzdechl. "Však uvidíš … a pokud i potom budeš chtít trvat na svém, slibuji, že už tě nechám být a už mě nikdy neuvidíš."

Přes její tvář se při jeho posledních slovech mihl náznak bolesti. "Já - mrzí mě, co se stalo. Chtěla jsem … zkoušela jsem ti pomoct."

"Neobviňuj se, sestřičko. Muselo to tak být. Byla to moje volba."

"Hrozně moc mi chybíš," přiznala a v očích se jí třpytily slzy. Jeho nehmotná ruka jí přejela po tváři. Skoro ten dotek cítila, když zavřela oči.

"Musím jít, ale ještě se uvidíme. Brzy už přijde první posel," připomněl jí. Ebony znovu potřásla hlavou.

"A co že mi to mají ti duchové ukázat?" zeptala se pochybovačně.

"Však uvidíš," odvětil Harry tajnůstkářsky a zamával jí na rozloučenou, než vylétl zavřeným oknem ven do noci.

Ebony dopila čaj a znovu se zachumlala do peřin. Ať už to byl sen nebo jen nějaká halucinace, nevěřila ani na chvíli tomu, že by jí měli dnes večer navštívit ještě další duchové. Byla unavená, a tak netrvalo dlouho a opět se ponořila do náruče spánku.

Jenže se mýlila.  

-TBC-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | E-mail | Web | 7. července 2010 v 19:17 | Reagovat

Upřímně - vánoční povídky se čtou nejlépe v létě. Nevím proč, ale během Vánoc nemají to kouzlo (aspoň pro mě). U téhle je ještě celkem brzo říci, jestli je dobrá nebo ne. Zatím má zdařile vykročeno a velmi dobře jsi mě navnadila na další čtení. Vánoční koledu od Dickense sice znám, ale nepochybuju, že přijdeš s něčím originálním a neosvěžíš to vlastní kreativitou. Jsem hodně zvědavá, kdo budou oni duchové (a nebudu lhát, když řeknu, že se tady modlím za Draca :D), takže doufám, že další kapitola přibude brzo.
PS: Změň design, menu se strašně špatně čte.

2 Valerie Valerie | 15. července 2010 v 17:42 | Reagovat

Ahojky. No Electro nova povidka,to je super. Uz se tesim na pokacovani. Jinak ten zacatek byl vazne dobrej...cekala jsem ze to bude o Snapeovy a ta Ebony me totalne prekvapila,ale mela jsem to tusit. Fakt pekny

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama