Lux in tenebris, kapitola 12

6. července 2010 v 20:42 | Electra |  Lux in Tenebris
Název:
Lux in tenebris, kapitola 12

SUMMARY: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo. 

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))




XII. Když tma přichází z temnoty

Ráno bylo jako strašná noční můra. Otevřela oči a nic se nezměnilo. Byl den, ale před očima měla pořád tmu, jako by ji pohltila temná noc. Její noc ... která nikdy neskoční.

Měla vždycky ráda právě tuhle část dne … NOC. Bylo to právě v noci, kdy nejraději připravovala většinu lektvarů (některé to dokonce vyžadovaly). Měla ráda tmu ... opravdu ano, ale teď to bylo jiné. Dříve kdykoliv mohlo přijít světlo. Noc byla krásná ... a promíjívá, krásná ... s hvězdami. A byla krásná, protože věděla, že ráno skončí.

A teď její hvězdy odešly a ráno bylo v nedohlednu.

Ležela dál a dívala se na strop, i když dívala v jejím stavu nebylo to pravé slovo. Byl to jediný den. Včera se dozvěděla o své slepotě. Byla v takovém podivném stavu, příliš zahlcená vším kolem, že si ani pořádně neuvědomila, co to znamená.

To jí teď docházelo s každým mrknutím ... Tma … nekonečná, černá neproniknutelná, pohlcující. Uzavírala se nad ní jako hladina vody. Topila ji. A ona nesnášela vodu. Bála se jí.

Mohla na tváři cítit sluneční paprsky. Hřály ji, jak k ní přicházely skrze otevřené okno. Ale nemohla vidět to světlo.

Neměla sílu se zvednout. Co mohla dělat? Co mohla dělat, když nebyla schopná nic vidět?
Její tělo se naléhavě připomnělo. Byly tu věci, které udělat musela.
Sirius měl pravdu, že znalost domu … tohohle pokoje pro ni bude výhodou. Nebylo to úplně cizí prostředí. Ale bylo to jiné.

Tušila, kde se nachází nábytek v místnosti, tušila, kde jsou dveře do koupelny. Pomalu se vymotala z přikrývek a spustila nohy na podlahu.

Bylo to víc než jiné. Instinktivně popaměti tušila, kde se co nachází, ale přesto do všeho vrážela. S každým dalším nárazem byla zoufalejší. Každý náraz jako by jí připomněl každou ztrátu. Každou věc, kterou teď nemohla.

Nemohla létat na koštěti - to by bylo, jako by se pokoušela o sebevraždu. Lektvary ... tohle obzvlášť bolelo. Měla to být její budoucnost, jediná věc, v níž dokázala překonat Harryho. A teď byla také pryč.

Neuvidí tváře lidí, jejich oči a úsměvy.

Konečně našla koupelnu. Použila toaletu a potom se vydala k umyvadlu, aby si vyčistila zuby. Nemohla najít kartáček a při tom hledání shodila z police nad umyvadlem většinu věcí.

Napadlo ji, že by si ho mohla přivolat kouzlem ... kdyby nenechala hůlku na nočním stolku.

Zaklela ... hodně sprostě, a pak si jen instinktivně zakryla tvář, když zrcadlo prasklo a rozlétlo se v záplavě střepů kvůli nečekanému výboji magie.

Byl to důsledek války, tahle nekontrolovatelná síla. Bojovala s Harrym bok po boku a při posledním střetu společně sdíleli magii, aby byla silnější. To sdílení v ní otevřelo mnoho rezerv a její vlastní sílu to znásobilo. Nebyla na to ale připravená. Sice už dokázala dostat svou magii pod kontrolu, ale občas, hlavně ve chvílích vzteku, se stávalo, že se neovládla.

Profesor Snape kvůli tomu jednou dokonce skončil pod tabulí s pořádnou boulí na hlavě, což jí vysloužilo dlouhou přednášku u Brumbála a měsíc školního trestu.

Pokusila se uklidnit. Emoce v ní vířily jako splašené. A pak zaslechla klepání na dveře.

"Jsem v koupelně!" zavolala.

Podle očekávání byl příchozím Sirius.

"Dobré ráno," pozdravil jí, "vyspala ses dobře."

Pak se zhrozil nad spouští a střepy kolem. "U Merlina, co se tu stalo?"

"Jen nepodařený pokus o ranní hygienu," konstatovala Ebony a snažila se neznít tak zoufale, jak se cítila.

"Reparo!" mávl Sirius hůlkou směrem k rozbitému zrcadlu, které se okamžitě zacelilo.

"Nechala jsem svou hůlku na nočním stolku. Mohl bys mi jí přinést?" požádala Ebony.

Přivolal ji kouzlem a podal jí ji.

"Díky." Ebony ji sevřela v prstech. "Accio zubní pasta a kartáček!"

Sirius sledoval, jak obojí neohrabaně chytila.

"Nepotřebuješ s něčím pomoct?" zeptal se starostlivě, na tváři zamračený výraz.

"Teď už to snad zvládnu," pokusila se marně o úsměv.

Bylo snadné poznat její zoufalou náladu a Sirius přemýšlel, jak ji trochu vylepšit.

"Co takhle příjemnou teplou sprchu. Uvidíš, jak ti po ránu zvedne náladu," navrhl jí. "Nechám ti mezitím připravit snídani."

"Díky, jsi moc hodný." Tentokrát už se opravdu usmála, když jí za ruku přivedl ke sprše, kde mezitím nastavil vodu na příjemnou teplotu.

"Kdybys cokoliv potřebovala, dej mi vědět. Stačí zavolat. Nebo zalarmuj Kráteru. Ten lenoch potřebuje nějakou aktivitu nebo úplně zdivočí."

"Díky," řekla vděčně.

Když odešel, shodila ze sebe oblečení a s hůlkou v ruce vstoupila do sprchy. Zatímco na její tělo zaútočily proudy horké vody, zvedla ruku a rozpustila si uzel poutající její vlasy. Chvíli se jen nechala masírovat příjemnou senzací. Pak pozvedla hůlku a přivolala její pomocí sprchový gel.

Nutnost mít hůlku neustále v ruce poněkud znesnadnila celý proces. Když si myla vlasy, hůlka jí vyklouzla z prstů a dopadla na podlahu sprchy. Musela si kleknout a slepě šátrat, než ji konečně zase našla.

Když byla hotová, vystoupila ze sprchy a málem přitom uklouzla na mokré podlaze, kde její nešikovné sprchování způsobilo malou potopu. Přivolala si ručník a pak také župan, do kterého se po osušení neobratně zahalila.

Komplikací se ukázalo být čištění zubů i oblékání a ona už se cítila unavená z neustálého volání Accio.

Největším problémem se však nakonec staly vlasy, nezvladatelné i za normálních okolností. Nedařilo se jí je učesat bez pohledu do zrcadla a správě namířených znehybňujících kouzel. Napadlo ji jediné řešení. Váhala nad ním dlouho, ale nakonec dospěla k názoru, že nemá na výběr.

Když byla hotová, otřela si z očí slzy a vyšla ven na chodbu. Siriuse našla v malém salonku opodál. Skoro se zdálo jako by na ni čekal, protože když klaply dveře od koupelny vystrčil hlavu zpoza dveří a zůstal na ni zaraženě zírat.
"Ebony, co jsi to provedla?" vyrazil ze sebe a došel až k ní.

"Takhle je to jednodušší," odvětila chladným téměř nevýrazným hlasem a pohodila hlavou.

Nerozlétly se však kolem ní nezkrotné prameny lesklých černých vlasů, které jí i přes jejich nezkrotnost záviděla spousta bradavických dívek. Byly pryč. Zbylo z nich jen krátké rozčepýřené vrabčí hnízdo.

Ebony si ho nervózně prohrábla prsty. Nemohla vidět, že na ni Sirius civí, ale cítila to.

"Ty vlasy přece-" začal Sirius, ale okamžitě ho zarazila.

"Byly to jen vlasy a navíc … nenáviděla jsem je. Nikdy nešly pořádně učesat," prohlásila falešně bezstarostným tónem.

"Ale byly součástí tebe," namítl Sirius.

Pokrčila rameny. "Už nejsou."

Vzápětí ucítila, jak se kolem ní ovinuly jeho pevné paže. Zhluboka si povzdechl a pohladil ji po tváři.

"Budou mi chybět," oznámil jí.

"Byly to jen vlasy," zopakovala dutě. Hrdlo se jí stáhlo a tlak v její hrudi zesílil.

Opravdu je nenáviděla, ale zároveň se bez nich cítila jako nahá. Navíc ... měly svůj vlastní život a ona je téměř považovala za živé. Byla to výzva, každé ráno je alespoň na okamžik zkrotit a učesat. A ona výzvy milovala.

Uvědomila si, že teď před ní stojí mnohem těžší výzva. Ale měla proč bojovat? Její život naplnila prázdnota. A ona nevěděla, jak se z ní vymotat. Ztratila svou rodinu i svou lásku, měla vůbec ještě pro co se snažit?

Kdyby měla Draca, snažila by se jen proto, aby zase mohla vidět jeho úsměv. To by dokonale stačilo jako motivace. A taky by se snažila kvůli Harrymu, pohled do jeho zářících kouzelných zelených očí jí vždycky dodával sílu.

Ale bylo to pryč, ztracené, zničené a pošpiněné. Všechno bylo pošpiněné Harryho zradou, dokonce i její láska k Dracovi. Co v jejím životě teď stálo za to, aby se snažila?

"Nemáš hlad? Pojď ukážu ti cestu do kuchyně, už tam na tebe čeká snídaně. Vždycky když budeš něco chtít, stačí mi říct. Nebo můžeš zavolat Kráturu a měl by tě obsloužit. U něj člověk nikdy neví. Doufám, že nebude dělat potíže."

Když Ebony nic neřekla, Sirius pokračoval. "Tak pojď. Dej mi čas a naučím tě znát každou místnost v tomhle domě."

"Nejsem tu přece poprvé, Siriusi," podotkla, když ji vzal za ruku vedl ji opatrně ke schodišti.

"Ale teď je to trošku jiné," namítl.

"Měl bys schovat rodinný porcelán," ušklíbla se. "Jsem jako slon."

"Můžeš se vyřádit. Něco ještě zbylo v matčiných komnatách a hlavní síni. Mám tě tam zavést." Potěšilo ho, když se její tvář roztáhla v úsměvu a dokonce se rozesmála.

"Myslím, že to nechám na později."

"Tak pojď. Tady opatrně, budou tu schody."

xxxxxxxxxxxxxxx

Snape zvedl pohled od hustě popsaného pergamenu s rozdělaným předpisem na Vlkodlačí lektvar a zabručel. Někdo klepal na jeho dveře a vyrušoval ho od práce.

"Dále," prohlásil táhle, připravený vynadat opovážlivému vlezlému studentovi.

Místo toho zůstal překvapeně zírat. Dveře se totiž otevřely a na prahu stanula vysoká postava. Trvalo jen okamžik, než se Snape zvedl ze židle.

"Luciusi! Jaké příjemné překvapení. Nečekal bych tě tu!" Snape si potřásl s příchozím rukou.

Lucius poněkud chladně opětoval jeho stisk. "Jsem teprve pár dní zase svým pánem, a tak jsem se rozhodl obnovit stará přátelství."

"Posaď se, dáš si něco k pití? Skotskou? Brandy? Koňak?"

Nakonec se oba usadili každý z jedné strany Snapeova stolu se sklenkami ohnivé whisky. Povídali si o mnoha věcech, především o změnách, které se udály v kouzelnickém světě za dobu Luciusovy nepřítomnosti. Čas plynul a po několika sklenkách a dlouhé debatě nad novým ministrem kouzlem Arturem Weasleym se mezi nimi rozhostilo pohodlné ticho.

Snape si během té chvilky neodpustil malou nenápadnou inspekci přítelova zevnějšku. Bylo téměř šokující, jak nezměněný působil Lucius po dvou letech strávených v cele Azkabanské věznice.

Pořád stejně bezchybná pohledná aristokratická tvář. Chladné modrošedé oči vyzařující sílu a nebezpečí. Nezdálo se dokonce ani, že by ztratil váhu v důsledku špatné vězeňské stravy nebo něco ze své síly. Vypadal spíše, jako by se vrátil z dlouhé dovolené.

Během té chvíle ticha, kdy oba upíjeli ze svých sklenek, se Lucius zvědavě, ale nenápadně rozhlížel po profesorově kabinetě. Jeho pohled nakonec padl na popsaný kus pergamenu na Snapeově stole. V první chvíli to vypadalo, že se Snape dal na luštění egyptských hieroglyfů, tak nečitelné bylo to písmo.

"Co je to?" kývl Lucius hlavou směrem k objektu svého zájmu. "Tohle nevypadá na tvůj rukopis. Opravuješ domácí úkoly?"

Severus zavrtěl hlavou. "Ne, tohle je práce té Potterovic holky. Snaží se vylepšit Vlkodlačí lektvar."

Lucius pergamen zvedl, aby ho mohl prozkoumat. Nakonec se mu podařilo rozluštit jisté části, i když mu to dalo pořádně zabrat.

"Je to těžko čitelné, ale vypadá to na tvrdou práci," poznamenal zaujatě. "To bych od dcery mudlovské šmejdky nečekal."

"Byl jsi v Bradavicích čtyři ročníky nad její matkou, takže nevíš, jakou měla Lily Evansová v lektvarech pověst. Tohle zjevně Potterová zdědila po ní," vysvětlil Snape.

"Jistě, pamatuju si, jak jsi těžce nesl, že tě ta mudlovská šmejdka občas překonala," ušklíbl se Malfoy.

"Měla pouhé štěstí," zavrčel Snape. "Dnes by se mi rozhodně nevyrovnala."

"Takže je Potterová po ní?" ujišťoval se Lucius se zamyšleným výrazem na tváři a nebezpečným leskem v očích, zatímco si pohrával s hlavicí své vycházkové hole.

"A zjevně i stejně tvrdohlavá," přidal Snape další postřeh. "Je tím lektvarem přímo posedlá. Tedy byla," opravil se.

To si získalo Luciusovu plnou pozornost. "Co se stalo?" chtěl vědět.

"Neměl bych o tom mluvit," zavrtěl hlavou Snape. "Vlastně bych to neměl ani vědět. Už proto, že o tom nemá tušení ani její vlastní bratr, ale z jistých důvodů bylo třeba, aby o tom byli informováni její profesoři."

Lucius se pokusil na profesora jemně přitlačit. "Byl jsem dlouho mimo dění a každá novinka, mě velmi zajímá."

"Dobrá, ale prosím tě o absolutní diskrétnost," souhlasil Snape po krátkém uvažování.
"Znáš mě. Dokážu být loajální. K jedné straně," dodal jízlivě.

Snapeovi ta poznámka samozřejmě neunikla. "Té straně, kterou jsem si nakonec vybral já, bys teď měl být vděčný, starý příteli," prohlásil rovněž jedovatě.

"Dobrá, dobrá," mávl lord Malfoy rukou. "Není třeba otevírat staré neshody. Raději mi pověz, copak se té chudince Potterové stalo."

"Pokoušela se o lektvar zapomnění, ale vyrušili ji a došlo k výbuchu, při kterém přišla o zrak," vyložil mu Snape. "V něčem často bývá stejná jako její nepodařený bratr. Navíc zmizela a nikdo, ani Potter, nemá tušení kam."

"Takže je slepá? Ne, že by mi jí bylo nějak líto." Lucius se ošklivě zašklebil. "Nikdy jsem ji neměl rád a nebýt toho, že jsem se rozhodl postavit ve válce na stranu Brumbála, nejspíš bych ji já nebo někdo z ostatních Smrtijedů zabil."

Lucius pohlédl upřeně na Snapea v touze po dalších informacích. "Proč vůbec chtěla připravit lektvar zapomnění? Nějaké potíže v tom jejím dokonalém růžovém světě?"

"Zjevně. Podle všeho nějaká velmi vážná roztržka mezi ní a jejím bratrem. Dokonce ho přede všemi napadla ve Velké síni. Nezmohl se ani na jediné ochranné kouzlo," odvětil Snape a na tvář se mu při té vzpomínce vloudil pobavený úšklebek.

"Dokážu si představit, že ses musel bavit. Velký Potter poražen vlastní sestrou."

"Bylo to opravdu zábavné, ale bohužel to zkomplikovalo naši práci na tom lektvaru. Její společnost a spolupráce mě nijak netěší, ale o tohle mám eminentní zájem. Možná bys mi mohl pomoct ty. Vím, že už se tomu nevěnuješ, ale lektvary bývaly i tvou silnou stránkou."

Lucius zavrtěl hlavou. "Spíš by ses měl pokusit přivést zpět Potterovou. Zdá se mi vhodnější na tuhle práci."

"Na lektvary jsi měl nadání, ale jak vidím, ještě pořád nedovedeš docenit jejich význam a považuješ je za podřadné," zamračil se Snape mírně uražený Luciusovým odmítnutím.

Lucius ho chvíli nehybně pozoroval a zdálo se, jako by se v jeho hlavě formovala nějaká myšlenka. "Získej Potterovou a uvidíme," řekl nakonec záhadně.

Snape pozvedl obočí. "Skoro jsem teď nabyl dojmu, že tě zajímá mnohem víc než ten lektvar," přiznal Snape.

"Pokud se našlo něco, co se postavilo mezi ni a jejího milovaného bratříčka, udělám všechno, abych zjistil, co za tím vězí," vysvětlil Lucius nevzrušeně.

"I kdybych věděl, kde je, těžko ji v téhle situaci přesvědčím. Navíc věřím, že bych to dokázal i bez její pomoci," namítl Snape.

"Jen přemýšlej, Severusi. Přemýšlej," vyzval ho Lucius.

"Není přece moc míst, kam by mohla jít. Její adoptivní příbuzní jsou mrtví. Její nevlastní bratr žije v Prasinkách, tam by byla moc na očích. Navíc jsem slyšel, že odcestoval ze země."

Snape nijak neokomentoval fakt, že Evan Walter zjevně nebyl jediný bystrozor v Británii, o jehož pohybech měl Lucius po odchodu z Azkabanu dokonalý přehled.

Ani se neptal proč, jelikož si nebyl jistý, že chce slyšet odpověď.

"Koho ještě má?" zajímalo Luciuse.

"Pokud vím nikoho. Mají s Potterem stejný osud. Sirotci, ona navíc ztratila hned dvě rodiny. Potter má jen kmotra a-"

Lucius zvedl ruku v náhlém gestu. "A tím kmotrem je kdo?" pousmál se ďábelsky.

"Myslíš, že…" pochopil Snape okamžitě.

"Myslím, že bych se moc nemýlil, kdybych si vsadil na něj. Potkal jsem ho na chodbě, cestou sem. Je tu přece profesorem, takže byl jistě v centru dění, když se to všechno seběhlo."

Snape pokýval hlavou. Dávalo to smysl a on nedokázal pochopit, že ho to nenapadlo dřív. Bylo to zjevné.

"Pořád ale neznám způsob, jak ji přesvědčit ke spolupráci," připomněl po chvíli ticha svému příteli.

"Pokud jsou lektvary pro ni opravdu tak důležité, možná bys to mohl zkusit tímhle směrem," napadlo Luciuse.

Tentokrát se ďábelský úsměv objevil na tváři profesora lektvarů.

"Myslíš například nějak ji informovat, že došlo k jistému pokroku ve vývoji lektvaru, a vsadit na její zvědavost a neschopnost odmítnout výzvu?"

"Výborně. Pořád ti to myslí, drahý příteli. Uvidíme, jestli se na to chytí."

Lucius si prohrábl dlouhé blond vlasy, které měl výjimečně rozpuštěné. "Ale myslím, že by nebylo dobré, kdyby se doslechla o mém podílu na celé věci, dokud ji nebudeme mít jistou."

"S tím souhlasím," pokýval hlavou Snape. "Hned se postarám o rozšíření zvěsti."

"Ale co uděláme, až se o tobě nakonec dozví?" zeptal se ještě.

"Nedozví. Ani mě nezná. Jediné, co o mě ví, je jak vypadám. A teď je přece slepá, nebo ne?"

Snape se pobaveně rozesmál. Lucius Malfoy byl zpět. A život zase začínal být zábavný.

-TBC-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama