Lux in tenebris, kapitola 14

6. července 2010 v 21:02 | Electra |  Lux in Tenebris
Název:
Lux in tenebris, kapitola 14

SUMMARY: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo. 

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))




XIV. Když odcházíš za tmy a sám


S úderem druhé hodiny odpolední se Ebony za pomoci letaxu přemístila do laboratoře ve Snapeově domě.

Vymotala se z krbu a ucítila pár silných paží, které jí pomohly udržet se na nohou.

"Profesore Snape?" zeptala se nejistě.

"Vítejte v mé soukromé laboratoři, slečno Potterová," ozval se Snapeův hlas, ale zněl příliš vzdáleně na to, aby to mohly být jeho paže, které ji držely.

Jedna z jejích rukou nahmatala chladnou dlaň přisátou na jejím předloktí. "Myslela jsem, že jste pozval jen mě. Neřekl jste mi, že tu nebudeme sami."

"Nevidím v tom žádný problém. Přece jen nejde o žádnou milostnou schůzku, i když ten váš protest tak téměř vyzníval," ušklíbl se Snape a Ebony zčervenala.

"Víte, že tak jsem to nemyslela!" zavrčela Ebony vztekle.

Potom sevřela neznámou osobu za zápěstí. "Nemyslíte si, že už byste se mi měl nebo měla představit, ať už jste kdokoliv. A můžete mě pustit. Dál už to zvládnu sama."

Lucius Malfoy se pobaveně usmál. Byl právě blízko krbu zabraný do rozhovoru se Snapem, který pracoval na nějakém lektvaru, když z něj vyrazily zelené plameny a objevila se Potterová. Všiml si, jak slepě a nemotorně vyklopýtala z krbu a málem upadla. Reflexivně ji zachytil.

Byla zábavnější, než čekal. Ta kombinace ohně, kterým byla pověstná, a zranitelnosti, kterou přinášela její slepota … bylo to prostě perfektní. A on už našel způsob, jak toho dokonale využít.

"Omlouvám se, Potterová, ale váš nemotorný příchod mi neumožnil vás pořádně představit." Snape přešel blíž.

"Přizval jsem k našemu výzkumu ještě jednoho starého přítele-"

"Starý přítel?" přerušila ho okamžitě Ebony s pozvednutým obočím a pokusila se odtáhnout. "Myslíte nějaký Smrtijed?"

"Mohu vás ujistit, že nejsem nějaký bývalý Smrtijed," vložil se do hovoru třetí přítomný.

Snape se ušklíbl. Ne, Lucius opravdu nikdy nebyl jen NĚJAKÝ Smrtijed.

"Tak kdo jste? Jste také ze Společnosti."

Lucius se natáhl a sevřel Ebonyinu ruku v běžném seznamovacím gestu. "Oktavius Thomas," představil se. "A ne, nejsem Mistr v oblasti lektvarů."

Snape se opět jen pousmál nad Luciusovou vychytralostí. I tohle byla částečně pravda. Jen jeho dávný přítel zapomněl přidat první a poslední část svého plného jména Lucius - Malfoy.

"Promiňte, pane Thomasi, ale … jsem poslední dobou poněkud nedůvěřivá a více ostražitá, pokud jde o neznámé lidi. Nechtěla jsem se vás nějak dotknout," omlouvala se Ebony.

"Nic se nestalo, není třeba se omlouvat. Severus se vám měl alespoň zmínit, že přijdu. Mám totiž velký zájem na vašem výzkumu, slečno Potterová, a velmi rád bych s vámi spolupracoval," prohlásil Lucius.

"Myslíte, že bych mohla …totiž … ráda bych si prohlédla vaši tvář … svými prsty, to je jediný způsob. Vím, že je to zvláštní, a asi by vám to mohlo být i nepříjemné. Ale … vadilo by vám to?"

Snape se pobaveně ušklíbl při pohledu na výraz, který se mihl po té žádosti Luciusovou tváří a jasně dával najevo nesouhlas. Přesto jeho přítel souhlasil.

Ebony nervózně pozvedla ruce a dlaněmi se dotkla Luciusova obličeje. Prsty potom začala systematicky prozkoumávat jeho tvář - vysoké čelo, výrazný nos, vystouplé lícní kosti, špičatá brada. Přejela bříšky prstů tenkém obočí a dlouhých řasách.

Když se k němu lehce přiblížila, aby bylo zkoumání jednodušší, ucítila vůni drahé kolínské a k jejím uším se donesl jeho napjatý a mírně zrychlený dech. Jeho pleť byla jemná a na tváři neměl jedinou vrásku, jako by téměř neužíval obličejové svaly.

Nemohla z toho určit kolik mu je let, ale byl zjevně stejně starý jako Snape - i podle jeho hlasu, který byl tak hluboký a jemně ochraptělý. Právě ten hlas jí nejvíc utkvěl v paměti. Bylo v něm něco zvláštního. Děsivého.

Její prsty byly teplé a nečekaně jemné. Teplá a nečekaně něžná energie se rozeběhla po jeho kůži a vydala se i do zbytku těla. Ten dotek byl tak intimní … Snažil se zachovat nezaujatý chladný výraz, ale bylo to těžké, když se přitom díval do hlubokých nevidoucích očí a pozorovala změny v Ebonyině tváři. Podle výrazu na Snapově tváři mu bylo jasné, že příliš neuspěl.

xxxxxxxxxxxxxxx

Lucius Malfoy dospěl během odpoledne ve Snapeově laboratoři k názoru, že Ebony Potterová je opravdu neobyčejně zvláštní dívka … žena. Zapůsobila na něj. Nic na tom neměnil fakt, že pro něj byla stále jistým způsobem nepřítel.

Na tom, jak si odmítala připustit nejistotu a nervozitu z jejich setkání bylo něco fascinujícího. Pak začali rozebírat téma lektvaru. Zaujal ho její soustředěný výraz, se kterým jim nejprve vysvětlila hlavní problém s lektvarem. Reakce byla příliš energická a lektvar se pokaždé přehříval a vyvolával explozi. Poslouchala zaujatě jejich návrhy, jak zabránit tomu přehřívání a doplňovala je vlastními poznatky.

Bylo jasné, že toho o lektvarech ví hodně. Luciuse její znalosti téměř šokovaly. Bylo jich víc, než mělo mnoho straších mistrů tohoto řemesla. Nebylo divu, že o ni měla Společnost Mistrů zájem.

Přes všechna ta zjištění, však nebyl o nic blíž objevu důvodu její hádky s Potterem. Nebyla ani příležitost dostat se k nějakým osobním tématům, sotva za odpoledne stihli probrat všechny teoretické problémy, které bylo třeba.

Nemohl si pomoct, ale musel přemýšlet, jestli to celé není až příliš snadné. V jejím stavu, kdy byla tak zranitelná a pořád ještě téměř bezbranná, protože neměla dost času se srovnat a přizpůsobit, bylo tak jednoduché jí ublížit a pomstít se.

Věděl, že to chce čas. Musel zjistit, co se postavilo mezi ní a Pottera, aby to mohl využít. A musel počkat, až zase zesílí. Pak si teprve skutečně užije, až ji a jejího bratra srazí na kolena.
A pokud šlo o ten lektvar. Ten ho zajímal hodně. Sice lektvary vždy podceňoval, ale byl dobrý obchodník a vycítil příležitost …. Pokud by se to podařilo … Hmmm. Rodinný majetek by se zase rozšířil o nemalou částku.

xxxxxxxxxxxxxxx

Bylo osm hodin večer, když se Lucius vrátil do Malfoy Manor. Uvědomil si, že Draco už bude nejspíš doma, a tak se převlékl a vydal se do synovy ložnice.

Chystal se během večera odeslat pozvání pro Estel a její rodinu na víkend v Malfoy Manor a chtěl ještě s Dracem domluvit podrobnostech.

Zaklepal na dveře jeho komnat, ale nikdo mu neotevřel.

Že by přece jen ještě nebyl doma?

Když vstoupil do pokoje, stačil mu jediný pohled, a hned mu bylo jasné, co se stalo. Se sevřenými rty a potlačovaným vztekem došel k synově posteli a z nočního stolku sebral kousek pergamenu, z jehož vnější strany bylo napsáno jediné slovo: Otci.

Drahý otče,

Vím, že se ti nebude líbit, co jsem udělal. Vím, že tě tím velmi zklamu a že mi to jen těžko budeš odpouštět. Ale musel jsem jít. Manor byla vždy mým domovem a tak nebylo snadné ji opustit. Ale nemůžu zůstat. Protože po tom, co ti teď chystám přiznat, už nebudu dál tvým synem.

Nechci si vzít Estel. Nikdy jsem se nechtěl ženit jen z povinnosti. Nechci strávit život ve stejné hořkosti a samotě jako ty a matka. A neožením se ani s žádnou jinou ženou, kterou mi vybereš.

Neožením se nikdy s žádnou ženou.

Jsem totiž gay. Myslím že i ty, takový odpůrce čehokoliv mudlovského tohle slovo znáš. Víš, co to znamená.

Není to nic, co bych si přál. A není to moje vina. Nemám na vybranou. Nemůžu si přikázat do koho se zamiluju.

Ano, už jsem ho našel otče. Našel jsem si toho pravého. Jen nevím, jestli stojí on o mě.
Překvapivé, co? Vždycky jsi mi říkal, že Malfoy dostane, co chce. Není to pravda otče. Nemůžeš všem okolo jen vnucovat svou vůli. Násilím bych možná mohl získat jeho tělo, ale to mi nestačí. Já chci víc. Chci jeho lásku.

Jsi můj otec. Záleží mi na tobě. Jsi moje jediná žijící rodina. Ale nemůžu kvůli tvým pravidlům a požadavkům obětovat svoje štěstí. Možná to jednou pochopíš. Přál bych ti, abys také našel štěstí. Pak bys možná přišel na to, o čem mluvím.
Mrzí mě, že jsem zklamal, ale nemám na vybranou.

Tvůj syn,
Draco Malfoy.

P.S.: Kdybys mi chtěl odpustit, najdeš mě v Děravém kotli.


Lucius ještě několik vteřin vztekle zahlížel na dopis. Pak ho zmačkal znechuceně do kuličky a švihl nad ním hůlkou. Díval se, jak vzplál jasným plamenem.

Pak přivolal domácího skřítka.

"Vykliď tenhle pokoj a všechny věci vyházej!" nakázal mu ostře.

Skřítkovy velké oči se poněkud vystrašeně rozšířily, jak ho polekal pánův vztek.

"Ano, pane, jak si přejete, pane. Pan Draco asi bude chtít pokoj přestěhovat, že pane?"

"Nebuď drzý!" zavrčel na opovážlivé stvoření Lucius a skřítek bojácně couvl před jeho hněvem.

"A nepleť se do věcí, po kterých ti nic není! Draco už se sem nevrátí."

Skřítek se zuřivě ukláněl a jeho velké uši přitom několikrát zapleskaly o podlahu.

"Promiňte, pane, omlouvám se, pane. Freeky se nechtěl plést do záležitostí pana Malfoye a jeho syna," omlouval se skřítek zoufale.

"Já nemám syna," syčel Lucius. "Už o něm přede mnou nikdy nemluv!"

"Jak si přejete, pane. Jistě, pane, Freeky teď půjde udělat, co mu pán nakázal. Omluvte mě, pane."

xxxxxxxxxxxxxxx

Plameny v krbu zeleně vzplály a vzápětí se jimi protáhla vysoká štíhlá postava v cestovním plášti. Oliver Wood ho několika rychlými pohyby oprášil a pak z ramen shodil podlouhlý vak, ve kterém bylo bezpečné zabalené jeho koště. Byl to nejlepší a nejnovější model Kulového blesku, který získal teprve včera a hodlal na něm během pauzy pořádně potrénovat.

Nestihl ještě ani sundat plášť a už se dveře do pokoje otevřely a v nich stanul Sirius se širokým úšklebkem na tváři.

"Tak jsi zpátky?" zeptal se pobaveně a přešel až k němu, aby ho mohl obejmout.

"Nech toho, Siriusi. Vím, že jsi musel slyšet o tom našem propadáku v semifinále. Ještě nikdy jsme v play-off neodehráli horší sérii. Vážně katastrofa," povzdechl si Wood.

Sirius ho povzbudivě poplácal po zádech. "Nedělej si s tím hlavu, kamaráde. Není to poslední sezona. Já pamatuju dobu, kdy Spojenci hráli jenom amatérskou ligu."

"To se ještě pořád může vrátit," zamračil se Oliver a společně se vydali z místnosti ven na chodbu.

"Nigel s Thorntonem to zabalili a Howlise nám přetáhly Wimbourské vosy. Navíc se v posledním zápase zranili Eddie Queen a Jimmy Lando. A není jisté, jestli to stihnou do začátku další sezony."

"No, tak, Olivere. Vidíš všechno moc černě. Vsadím se, že zase budete v top formě jako vždy."

Sirius se znovu zazubil. "Jsi unavený? Nebo jsi pro nějakou sklenku na oslavu konce sezony?"

"Nic moc k oslavování, řekl bych, ale nakonec proč ne? Vždycky můžu pít na žal," zasmál se i Oliver.

"Výborně. Takže v salónku … tak za hodinu? Je tu pár věcí, které bych s tebou chtěl probrat," navrhl Sirius.

Oliver přikývl a Sirius ho pod schodiště opustil, aby zamířil do kuchyně, zatímco jeho mladší společník a spolubydlící se vydal po schodech nahoru do patra.

Netrvalo to ani pět minut a stanul konečně přede dveřmi do svého pokoje. Tam se však ostražitě zarazil.

Zevnitř se ozýval nějaký hluk. Připomínalo to pád něčeho těžkého na podlahu a další zvuk zase zněl jako tříštění skla.

Ten zmetek mrňavej!

Oliver vztekle vrazil dovnitř, připravený dát Kráturovi, kterého považoval za původce hluku, pořádnou lekci.

Místo toho však uvnitř našel - u police s trofejemi, které se povalovaly všude kolem v různém stadiu rozpadu - drobnou tmavovlasou dívku, která právě sprostě klela.

"K čertu s tím! Kráturo! Ty pitomče! Okamžitě sem pojď!" zavolala dívka rozčileně, absolutně nevšímavá k tomu, že není v místnosti sama.

S jemným prásk! se v místnosti objevil domácí skřítek Krátura a upřel své velké krví podlité oči na dívku.

"Co chce - ta mizerná dcera mudlovské šmejdky, která si dovolila svou odpornou ohavnou přítomností pošpinit dům mé paní?"

"Řekni mi, kde jsem?" vyrukovala na něj dívka s nečekanou prosbou, zatímco Oliver jen zmateně přihlížel.

"Předpokládám," pokračovala, "že to není moje laboratoř, jelikož v ní nikdy nebyla tahle pitomá police plná krámů!"

Oliverova trpělivost při zmínce o polici s jeho trofejemi přetekla. "Ne, to není tvoje laboratoř," ujistil dívku.

"Ta police plná krámů náhodou patří k mému pokoji a ty krámy jsou moje famfrpálové trofeje," dodal mírně rozladěně.

Dívka sebou při zvuku jeho hlasu trhla a s neomylnou přesností zacílila na jeho srdce hůlku. Ani nestihl postřehnout, kdy ji vytáhla z hábitu, tak to bylo rychlé.

"Omlouvám se, nechtěl jsem tě vystrašit," omlouval se rychle.

Hůlka mírně klesla, ale dál mířila na něj.

"Jsem Oliver Wood. Sirius mě tu nechává bydlet. Jsme přátelé. Znával se už s mým otcem," vysvětloval a s úlevou si všiml, že po zmínce Siriusova jména, vetřelkyně hůlku sklonila a uvolnila se.

"Já jsem Ebony Potterová," představila se a uklidila hůlku zpět do hábitu.

"Sirius mi o tobě říkal. Předpokládám, že sezóna vám skončila, když jsi se vrátil."

Vydala se k němu, aby mu mohla podat ruku a přitom šlápla na jednu z trofejí, která se s ošklivým tříštivým zvukem rozpadla na několik kousků.

"Och, omlouvám se. Rozbilo se to?" zeptala se se zájmem, který se ale Oliverovi zdál falešný.

"No, naštěstí máme kouzlo Reparo. Zrovna týhle by byla škoda."

Oliver mávl hůlkou směrem ke křišťálové trofeji ve tvaru velkého F a zamumlal kouzlo na opravu.

"Dostal jsem ji hned v první sezoně za Objev roku."

Ebony se omluvně zašklebila a vzápětí její nemotornost znamenala rozbití jiné trofeje - tentokrát to bylo ocenění pro nejlepšího brankáře sezony z minulého roku.

Oliver zaskřípal zuby. "Nechci být nepříjemný, ale mohla bys dávat trošku pozor?" vyjel na ni.

"Jistě, pokusím se, to jen, že-" zamumlala Ebony, zjevně zahanbená, ale vzápětí se nešikovně otočila a srazila z police další trofej.

Famfrpálovému hráči na ní se ulomila hlava a zbytek se pomalu po podlaze dokutálel až k Oliverovi.

"Sakra, ženská! Copak jsi slepá?" rozkřikl se teď už rozčileně Oliver.

V očích té dívky zaplál plamen vzteku a vzpurnosti - v očích, které ale jinak vypadaly tak vzdálené a nezaostřené a … nevidoucí.

"Zjevně nejen já, když sis toho ještě nevšiml," zavrčela na něj dívka ve tváři vepsanou bolest a vztek.

Oliver zalapal po dechu a cítil, jak ho zaplavuje zděšení nad vlastními slovy a tím, co jimi dívce způsobil, když mu došla realita.

Ona byla opravdu slepá.

Její podivné chování i přivolání skřítka, který až dosud mlčky sledoval celou scénu, zatímco si mumlal pod vousy typické přívaly nadávek a kleteb, začalo konečně dávat smysl.

"Ta slepá špína pořád chodí kolem a rozbíjí věci mé paní," dolétlo k němu navíc Kráturovo v nastalém tichu dobře slyšitelné huhlání.

"Ach, má paní by jí dala co proto, kdyby tu byla a přistihla ji přitom. A to byly mnohem cennější věci, než tahle famfrpálová veteš toho nečistokrevného hlupáka. "

"Nemusíš mít obavy, Kráturo," obrátila se Ebony po hlase směrem ke skřítkovi. "Tady Objev roku mi jistě dá lekci za to, že jsem poškodila jeho cenné trofeje."

Její hlas byl plný sarkasmu a hněvu a Oliver se cítil ještě více vinný, protože ani ten vztek nedokázal z jejích očích vymazat bolest.

"Já se omlouvám, nevěděl jsem-" pokusil se rychle.

"Kráturo," ignorovala ho Ebony, "mohl bys mi, prosím, pomoct ven z tohohle pokoje? Objev roku by byl jistě nerad, kdybych mu poškodila ještě něco z jeho vlastnictví."

"Řekl jsem, že mě to-" Dveře se mu zabouchly před nosem. - "mrzí."

Vzápětí slyšel další bouchnutí. Tentokrát dveří naproti. Z toho usoudil, že to zřejmě bude ta zmiňovaná laboratoř.

Oliver se zamračil, když přemýšlel, na co může být laboratoř slepé dívce.

Celé setkání ho znervóznilo a znejistělo a zanechalo v něm podivný pocit ztráty a viny.

Ebony Potterová ... to znamenalo, že ta dívka byla sestra Harryho Pottera. A Siriusova skorokmotřenka.

Stejně jako každý v kouzelnickém světě i Oliver věděl, co všechno ta dívka dokázala během bojů proti Voldemortovi. Válka měla jen jednoho většího hrdinu a to byl sám Harry. A po tom všem, co udělala jeho sestra pro ostatní, ji teď zasáhlo něco tak strašného jako slepota.

Nevěděl, jestli je dočasná nebo trvalá a bylo mu jasné, že si těžko může i jen představit, jak příšerné to pro ni musí být. Kvůli té scéně z jeho pokoje se teď cítil ještě hůř. Neměl ani tušení o jejím stavu, ale to mu nedávalo právo s ní jednat, jak s ní jednal. Ublížil jí kvůli pár kouskům skla. U Merlina! to mu ta dovolená hezky začínala.

xxxxxxxxxxxxxxx

Když se za necelou hodinu vydal do salónku na večerní sklenku se Siriusem, ještě pořád nedokázal dostat z hlavy Eboniny oči - ten její pohled, vyhaslý a přesto plný emocí.

Sirius už seděl v pohodlném křesle před sebou tác s karafou plnou ohnivé whisky, ledem a dvěma sklenkami. Usmál se na Olivera, který se usadil do křesla naproti.

"Tak už máš vybaleno?" zeptal se Sirius zvědavě a nalil si sklenku whisky.

"Ne, já jsem … nechám to na zítra," zamumlal Oliver roztržitě. "Mám toho všeho dneska dost."

Siriuse překvapilo jeho nesoustředěné nejisté chování a přestal v nalévání, aby se na něj mohl pořádně podívat.

"Je to něco konkrétního, nebo prostě jen špatná nálada a únava ze sezony?" zeptal se vážně.

Oliver si znovu vybavil hluboké hnědé oči Ebony Potterové, které nemohly vidět světlo.

"Nejspíš obojí."

Sirius naplnil i druhou sklenku a podal mu ji přes stůl.

"Díky," usmál se Oliver a začal hned pořádným lokem. "Ale mluvme o něčem jiném. Co ty? Ještě tě neomrzelo učit v Bradavicích?"

Sirius s úsměvem potřásl hlavou. "Každý rok je to větší a větší zábava. Vážně. Divil by ses jakou mají dnešní děcka fantazii. A už léta jsem neměl tolik příležitostí utahovat si a trýznit Snapea."

Úsměv se změnil v úšklebek, ale přesto Sirius nespouštěl z Olivera upřený starostlivý pohled.

"Jsi opravdu OK, Olie? Vypadáš jako bys potkal bubáka?" zajímal se znovu.

Oliver si zhluboka povzdechl. Nemělo cenu vyhýbat se pravdě.

"Bubáka ne, ale tvoji kmotřenku," přiznal unaveně.

Sirius zvedl překvapeně obočí. "Ebony?"

"Zřejmě si spletla můj pokoj s nějakou svou laboratoří a … našel jsem ji tam, když jsem přišel," začal mu vykládal nesouvisle.

"Byl jsem na ni trochu hrubý a nevšiml jsem si, že … co se jí stalo - že nemůže vidět … dokud nebylo pozdě. Rozbila pár mých trofejí a já … křičel jsem na ni něco jako: 'Copak jsi slepá?'. A ona mi to řekla. Nechtěl jsem jí ublížit, vážně jsem si nevšiml, ale - "

"U Merlina! Je to moje chyba," povzdechl si Sirius.

"Chtěl jsem ti o ní říct hned. Ale čekal jsem s tím až na teď. Protože na to je potřeba víc než jenom pár minut mezi dveřmi. Věděla, že máš teď někdy dorazit," dodal ještě.

"Kdybych věděl, že tu bude, tak bych - mohl jsem odjet někam na dovolenou a neotravovat tě tu," nadhodil Oliver nejistě.

"Neotravuješ tu," namítl Sirius rázně, "je to tady tvůj domov stejně jako můj, kolikrát ti to mám opakovat. Je to moje chyba, že jsem tě nevaroval."

"Nechtěl jsem ji ranit, ale povedlo se mi to," povzdechl si znovu Oliver a svěsil hlavu.

Ani příjemný hřejivý pocit, který v něm vyvolávala whisky, nedokázal zahnat tu tupou prázdnotu, kterou v něm setkání s Ebony vyvolalo.

"V posledních dnech je to až příliš snadné," uklidňoval ho Sirius.

"Z toho, co jsi mi řekl, bych hádal, že jsi ji vystrašil. Cítí se teď hrozně zranitelná a ohrožená, takže na podobné podněty reaguje přehnaně. Je to pořád hrozně čerstvá záležitost. Teprve necelé dva měsíce."

Po tom vysvětlení oba chvíli mlčeli a popíjeli whisky. Oliver poněkud nepřítomně zíral do své sklenky. Pomalu s ní otáčel a pozoroval, jak v ní krouží roztávající kostky ledu. Jako její oči. Ale bez ledu … bez lesku. Bez života.

"Jak se jí to stalo?" zeptal se a zvedl pohled do tváře svého společníka.

"To je část celého problému," odvětil neurčitě Sirius. "Je to toho hodně a je to celé trošku delší příběh - navíc jsi nejsem jistý, jestli bych o tom s tebou měl mluvit. Byla to nehoda s lektvarem. Je za tím víc, ale to ti může říct jen ona."

Oliver chápavě přikývl a věnoval Siriusovi smutný úsměv. "Pochybuju, že to udělá. Musí mě teď nenávidět - dala mi najevo, že mě považuje za nafoukaného povrchního hlupáka, kterého zajímá jen famfrpál a jeho trofeje. Dokonce mi začala říkat Objev roku."

Sirius se překvapeně a zaujatě zašklebil. "Objev roku? Jak na to přišla?"

Wood mu vysvětlil, jak to bylo s trofejí, a Sirius se rozesmál. I Oliver si s překvapením uvědomil, že musí potlačovat smích.

"Myslím, že to ještě uslyšíš při pár příležitostech. Ale tipl bych si, že i přes to všechno se jí líbíš. Jinak by se neobtěžovala s přezdívkou."

"Vážně, Olivere," dodal, když zachytil nevěřící výraz na tváři famfrpálového brankáře, "řekl bych, že velká část její reakce měla co dělat s překvapením. Dej tomu čas a začnete spolu vycházet."

"Stejně si myslím, že mě opravdu nemá ráda a asi mít nikdy nebude," pochyboval Oliver.

Sirius se na něj zazubil."To proto, že neměla šanci tě líp poznat. Pak by zjistila, že jsi ve skutečnosti ještě nesnesitelnější, než si teď myslí."

Oliver se usmál, ale vzápětí zase zvážněl. "Možná bych opravdu měl odjet."

"Ne, nechci aby ses kvůli mně nebo ní nějak omezoval." Siriusův výraz byl nekompromisní.

"Navíc to bude jen pro dobro nás všech, věř mi. Ebony se hodí, když bude mít možnost promluvit i s někým jiným než se mnou. Potřebuje nějaký kontakt."

"Nevím, jestli si se mnou bude chtít opravdu promluvit, ale pokusím se."

"Neber ji moc vážně," radil mu Sirius, "když je rozzlobená, umí být hodně divoká a ostrá.… Vlastně je tohle u ní změna k lepšímu. Po té apatii. A věř mi, většinou to, co říká, nemyslí až tak úplně vážně. Prostě jsi ji jen překvapil."

"Ona mě taky," připustil Oliver.

A přemýšlel, proč od toho setkání nemůže její tvář dostat z hlavy...

"Už jsi mi o ní hodně vyprávěl a znám Harryho … a viděl jsem fotky, co tu všude máš, ale nečekal jsem, že bude tak…"

Oliver se z hrůzou přistihl, že se mu krev žene do tváře a červená. U Merlina! Nebyl už přece nějaký nedospělý puberťák z Bradavic!

"Tak jaká?" zeptal se Sirius pobaveně, i když Oliverovy rozpaky byly odpovědí samy za sebe.

"Je krásná," dostal ze sebe Oliver s námahou překvapený vlastními myšlenkami i náhlou otevřeností.

"Ne tak úplně klasicky, ale já nikdy neměl moc v lásce ty dokonalé bezchybné krásky. Ale ona je… Sakra! Co to tady vykládám! Omlouvám se, takhle bych neměl mluvit o tvé kmotřence."

"Neomlouvej se," vrtěl hlavou Sirius. "Je těžké jí odolat, toho jsem si všiml už dávno. Není na tom nic špatného a nejsi první ani poslední. Ale-" Siriusův výraz rychle zvážněl. "Myslím, že by bylo lepší, kdybys tohle - ji - teď nechal nějaký čas být. Má za sebou hodně těžký vztah a nemyslím si, že by byla připravená a dost silná na nový. A taky tě musím varovat. Pokud jí ublížíš, budeš se mi zodpovídat."

"Takže mám čekat minimálně pěstní souboj za to dnešní fiasko?" zajímal se Oliver napůl žertem a napůl vážně.

"Jak jsem řekl, nebyla to tvoje chyba. Takže ti to pro tentokrát prominu."

Oliver se ušklíbl. "Díky."

"Ne, vážně Olivere. Neměla si to brát tak osobně. A věř mi, že nebýt toho, jakou má poslední dobou náladu, nikdy by tak nevyletěla. Tohle nemá co dělat s tebou. A ona to ví. Takže bych doporučoval se jí neomlouvat. Pokud jsem se v ní nespletl, tak to udělá sama."

-TBC-
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama