Lux in tenebris, kapitola 3

6. července 2010 v 16:50 | Electra |  Lux in Tenebris
Název:
Lux in tenebris, kapitola 3

SUMMARY: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo. 

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))




III. Když tma voní tajemstvím

"Snapeovi by se to nelíbilo," prohlásil Sirius s jistotou, když pozoroval, jak malou laboratoř provizorně vytvořenou v Komnatě nejvyšší potřeby naplnil hustý dým z bublajícího kotlíku.

"Já vím, proto tě to přece tak baví, nebo ne?" usmála se na něj Ebony a naklonila se nad lektvar, aby mohla prozkoumat jeho konzistenci.

"Máš mě přečteného," souhlasil Sirius. "Ale taky doufám, že se ti to podaří a pomůžeš Náměsíčníkovi. Jen buď opatrná. Každý, kdo půjde kolem, si jako já může všimnout těch dveří."

"Už jsem - jsme," opravila se při pohledu na něj, "blízko."

"Pořád nechápu, jak to vlastně funguje. I když na lektvary jsem nikdy nebyl moc dobrý. Kdoví jak by to se mnou dopadlo, nebýt tvojí matky. Tohle máš po ní. Největší mistryně na lektvary, jakou jsem kdy znal. Měla dokonalou intuici, která jí pomáhala. Tohle máš všechno určitě po ní."

"Intuice by se mi hodila," povzdechla si Ebony. "Jsem tak blízko a přitom vlastně daleko. Každý vlkodlak pozná čas proměny podle toho, že vlivem lunární fáze dochází v jeho těle k hormonálním změnám. Ty správné hormony pak spustí v den úplňku přeměnu. Našla jsem lektvar, kterým se dalo tohle působení vyvolat uměle."

"To jako, že to přesvědčí vlkodlaka, že je úplněk?" pozvedl Sirius obočí.

"Přesně tak. Teď musím najít lektvar s opačným účinkem. Musím vliv úplňku potlačit a zabránit vzniku těch hormonů. Už znám princip. Ale jsou stovky přísad a miliony kombinací. Sice už jsem vybrala nějaké základní přísady, které mají vhodné účinky, ale pořád je tu na tisíc možností, jak je zkombinovat."

Další hluboký povzdech. Ebony vytáhla brk a na kousek pergamenu povalující se po stole si něco poznamenala.

"Tak co budeme dělat?" zajímal se Sirius a fascinovaně ji pozoroval.

Každý, kdo měl někdy šanci vidět ji při lektvarech, musel být z jejího zápalu a schopností u vytržení, pomyslel si.

"Mám tu pár tipů, které chci ozkoušet," prohlásila Ebony. "Pak se uvidí."

"Jak zjistíš, jestli to funguje?"

Ebony zašátrala v hábitu a vytáhla z něj lahvičku s karmínovou tekutinou, kterou pozvedla ke světlu.

"Krev?" podivil se Sirius.

Omluvně pokrčila rameny. "Jinak to nešlo."

"Je Remusova?"

"Ano. Dal mi ji o posledním víkendu v Prasinkách, když jsem ho byla navštívit. Neřekla jsem mu, na co ji potřebuju, ale myslím si, že to tuší," přiznala.

"No jo, bystrý rozum - to byla vždycky jeho přednost," pokýval Sirius hlavou.

"Podej mi, prosím, mletý hypogryfí dráp. Díky," usmála se na něj vděčně a přisypala ho špetku do lektvaru, který okamžitě změnil barvu na krvavě rudou. "Čekala jsem, že teď po válce to bude mít snazší, ale spletla jsem se. I když nám tolik pomohl a ministerstvo mu dokonce dalo Merlinův řád, lidé se k němu chovají pořád stejně pohrdavě. Alespoň že mu Brumbál pomohl najít tu práci ve skladišti. Ale je hrozně strhaný a unavený, navíc je jeho proměna čím dál těžší a bolestivější. I proto chci ten lektvar vytvořit co nejdřív."

"Proč ti vlastně nepomáhá Harry?" napadlo náhle Siriuse. "Určitě by se rád zapojil."

"Znáš ho, jak se vždycky osype, kdykoliv před ním zmíníš slovo lekvar. Nevím, jestli by mi byl užitečný a navíc má teď školní trest s Dracem."
Chvíli bylo ticho. Ebony vyčkávavě pohlédla na Siriuse. Když mlčel, zakroutila překvapeně hlavou.

"Co? Nebude žádná přednáška o tom, jak je pro mě nevhodný, jak mi zlomí srdce a -"

"Stačí," zadržel ji Sirius. "Já jsem ten poslední, kdo by tě v tomhle měl poučovat. Ve škole jsem … no, řekněme, že mě holky hodně zajímaly. Žádná neodolala mému kouzlu. Tedy kromě tvé matky samozřejmě," dodal rychle, když viděl, jak se zatvářila.

"Na ni jsem si nikdy netroufnul, i když se ještě nevědělo, jak to dopadne mezi ní a tvým tátou." Povzdechl si, ale hned se zase uličnicky zašklebil.

"Prostě jsem hledal. Ale měl jsem tu smůlu, že jsem nikdy nenašel tu pravou, která by mě neposlala k čertu. V tomhle má podle mě mladý Malfoy větší štěstí."

Ebony mírně zčervenala po tom komplimentu. "Kéž by to takhle viděl jednou i Harry," zadoufala. "Vím, že mu to leží v žaludku a hned tak se s tím nesmíří."

"Chová se jako typický žárlivý bratr. Záleží mu na tobě," podotkl Sirius.

"Mně na něm taky. Chci, aby byl šťastný. Možná, kdyby sám konečně našel štěstí, pochopil by mě." Zamíchala lektvar a hůlkou pod ním zeslabila plamen. "Udělala bych cokoliv, abych mu pomohla, ale v tomhle nemůžu dělat nic."

xxxxxxxxxxxxxxx

Mezitím stáli Harry Potter a Draco Malfoy na famfrpálovém hřišti a oba se mračili na madam Hoochovou, která jim právě líčila, jak bude probíhat jejich společný školní trest:
"Nejdřív uklidíte famfrpálové tribuny a pak vyčistíte všechny šatny. A pospěšte si, ať to nemusíte dělat ještě za tmy. Za hodinu vás přijdu zkontrolovat."

"Ano, madam," řekli dvojhlasně.

Madam Hochová zamířila pryč. Když byla z doslechu, Draco si znechuceně odfrkl.

"To je teda trest, opravdu. Copak jsem domácí skřítek, abych dělal tuhle ponižující práci," stěžoval si.

"Přestaň kecat a radši se pohni. Nechci tu s tebou strávit víc času, než musím," vyjel na něj Harry a z nedalekého křoví si přinesl klacek.

Draco na něj nechápavě zíral, dokud na ten kus dřeva jeho spolužák nenabodl první papírový sáček. Pak pochopil a beze slova následoval Harryho příkladu.

"Měl jsi pravdu, Pottere," prohodil konverazčním tónem. "Čím dřív to skončíme, tím líp. Mám už na dnešek lepší program." Draco vyšťouchal z pod sedaček krabičku od čokoládových žabek a napíchl ji na klacek.

"Doufám, že ne s mojí sestrou, Malfoyi," obrátil se na něj Harry varovně a ustal ve své činnosti. "Nezapomeň, co jsem ti řekl."

Malfoy se na něj ušklíbl. Harry se přistihl, jak sleduje pohyb jeho rtů. Těch rtů, které ho včera líbaly.

Cítil, jak se mu krev žene do tváří, a odvrátil rychle pohled.

Tohle ne! Tohle ne, Harry, napomínal se. Vzpomínka na jejich včerejší polibek vyslala jeho tělem záblesk vzrušení.

Nechápal, co se to s ním děje. Snažil se tomu bránit, ale Malfoy se stával jeho obsesí.

V něčem měl ten arogantní zmetek pravdu. Harry si sám už před několika měsíci konečně přiznal, v čem byla příčina jeho neúspěšných vztahů.

Byl gay. Marně se to zpočátku snažil potlačit. Nemohl to nijak ovlivnit, a tak své pokusy vzdal. Válka ho naučila, že ne všechny problémy a trápení jsou opravdu důležitá.
Až doteď v něm ale žádný z kluků nevyvolal podobné pocity jako Draco Malfoy. Když o tom však Harry přemýšlel, nebylo to až tak překvapivé. Vždycky bylo mezi ním a Dracem spousta vášně, i když té negativní. Harry jen nechápal, kdy a jak se to změnilo.

Najednou tra hra, kterou spolu po léta hráli, změnila pravidla.

Harry se zachvěl při vzpomínce na sen, který ho probral dnes k ránu. Jeho pohled znovu mimoděk sklouzl k Dracovi, který se štítivým pohledem zíral na spoušť před sebou.

Zarazil se na dlouhých štíhlých prstech, které právě zastrkávaly za uši neposedný pramen světlých vlasů. Ve snu ty prsty cítil na svém těle, klouzaly po jeho kůži a přinášely mu slast, kterou by od něj nikdy nečekal.

Draco zaznamenal, že je Harry potichu a nehybně na něj zírá s něčím podivným v očích.

"Co je, Pottere? Hrdinové nemusejí nic dělat? Hodláš tu prostát celý den?"

Harry se vrátil do reality a znovu přistiženě zrudnul.

xxxxxxxxxxxxxxx

Už se stmívalo, když se oba chlapci vydali dovnitř do kabin uklidit šatny jednotlivých kolejí. Harry cítil rostoucí nervozitu z Dracovy přítomnosti. Blonďatý zmijozelský prefekt se zdál být naštěstí slepý k jeho nepohodlí.

V šatně mrzimorských se náhodu srazili zády při čištění skříněk. V Harrym se mísil vztek s touhou. Měl vztek na Draca, že ho dráždil tou svou záhadnou vůní vycházející z jeho těla. Měl na něj vek kvůli pocitům, které v něm vyvolával. A měl vztek i na sebe.

"Dávej pozor, co děláš!" vyjel na Draca.

Zmijozelský mladík si ho překvapeně přeměřil. Až teď si všiml napětí a nervozity, která z Harryho proudila ve vlnách.

"Klídek, Pottere. Jsi nějak zbytečně nervózní. Já tě nekousnu."

Harryho tváře polila červeň po té poznámce a Draco se spokojeně pousmál. Líbila se mu ta moc, kterou náhle nad Potterem měl.

Harrymu se dech zadrhl v hrdle. Draco stál nehybně před ním a s převahou se usmíval. Chvíli na sebe tiše zírali. Napětí okamžiku by se dalo krájet.

Pak Draco postoupil kupředu. Šedé oči se zaklesly do zelených.

Draco se usmál.

Byl to jeho slavný predátorský úsměv, ze kterého se každé dívce ve škole roztřásly kolena. Ten úsměv byl varováním.

Harry Potter však neměl o jeho významu ani tušení. Jen se zamračil a vzápětí šokovaně vydechl, když ho Malfoy pevně chytil kolem pasu a silná ruka tlačila jeho hlavu kupředu.

Dracovy rty doslova zaútočily na jeho. Byl to téměř horečnatý polibek prosycený vášní a hněvem, frustrací a obavami, jako by se všechny ty roky soupeření a nenávisti slily do toho polibku.

Jazyky divoce pustošili ústa, zuby se srážely. Harry zasténal a přitáhl si Draca ještě blíž. Nemohl se zastavit, nemohl přestat. Chtěl víc.

Když se jejich těla srazila, sklouzl bez přemýšlení dlaněmi k Dracovu zadku a stiskl ho, čímž vyloudil z jeho úst vzrušený sten. Vyvolalo to v něm vlnu až neskutečné vzrušující euforie.

Vzápětí Draco přirazil Harryho tvrdě ke zdi a přitiskl své vzrušení na jeho. Prsty zapletl do Harryho vlasů a pohrával si s rozcuchanými prameny. Byly stejně jemné jako vlasy Ebony, stejně černé a nezvladatelné.

Draco se zarazil a odtáhl se. Harry prudce oddechoval, oči stále zavřené. Zmijozelský mladík se díval do jeho tváře, jako by ji viděl poprvé v životě. Ty lícní kosti a nos a rty … nikdy si neuvědomil, jak moc se některé části Harryho tváře podobají Ebonyiným. Nebo se její podobaly jeho … v té chvíli to bylo jedno.

Draco prudce zacouval, což Harryho přimělo konečně otevřít oči. Zelené jako dva smaragdy.

To poznání Draca náhle zasáhlo jako blesk. Nebelvírský mladík na něj teď zíral a čekal. Nevěděl, co říct, a cítil se příliš zahanbený, než aby udělal cokoliv jiného.

Dracův svět se v tom okamžiku tříštil na kousky. To, co do té chvíle cítil, (nebo si myslel, že cítí) se teď obracelo.

To není možné, to ne, pokoušel se protestovat, i když věděl, že to nebude k ničemu.
Přece to nemohl být jen sebeklam … ne, to prostě…

Draco se zhluboka nadechl a odvážil se podívat přímo do Harryho očí. Už se projasňovaly, ale jeho pohled byl stále ještě zamlžený touhou a vzrušením.

Jeho vlasy se leskly stejně jako její.

Když se šklebil, měl stejné dolíčky ve tvářích. Jeho rty byly po polibku stejně červené a naběhlé jako její.

V jeho očích byl stejný lesk jako v jejích, i když měly jinou barvu.

A Draco si s hrůzou uvědomil, že to, co ho celou tu dobu tak táhlo k Ebony, byla její podoba s Harrym. To zjištění vyslalo do jeho srdce bodavou bolest.

Cítil se podvedenou obětí vysmívajícího se krutého osudu. Musel pryč. Nedokázal vydržet pohromadě v jedné místnosti s Harrym a svými pocity.

Dusil se… vinou, výčitkami, zmatkem, touhou a bolestí.

Harry jen tiše a téměř zklamaně vydechl, když viděl, jak se za Dracem zavřely dveře. Pak klesl na podlahu a několikrát se musel zhluboka nadechnout, aby přiměl svůj mozek alespoň trochu logicky uvažovat.

Tenhle polibek, byl stejně jako jejich první tím nejskutečnějším a nejvíc vzrušujícím polibkem, který kdy zažil. Hlavní problém byl, že to byl polibek s Dracem Malfoyem.

-TBC-

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama