Lux in tenebris, kapitola 7

6. července 2010 v 16:58 | Electra |  Lux in Tenebris
Název:
Lux in tenebris, kapitola 7

SUMMARY: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo. 

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))




VII. Když je tma nejčernější bolestí

Ve Velké síni se pomalu scházeli studenti i profesoři na večeři. U profesorského stolu seděl zamračený Brumbál a zdálo se, že mu něco dělá velké starosti. Modré oči za půlměsícovými brýlemi postrádaly obvyklý lesk.

Ředitel zmijozelské koleje Severus Snape byl zase hluboce zamyšlen. Hlavou se mu právě jako o závod proháněly jedna za druhou všechny známé přísady do lektvarů, ale žádná nedokázala vyřešit jeho (no, dobrá, tak tedy jejich) problém.

Hagrid se zaujatě bavil o něčem nedůležitém s profesorkou McGonagallovou.
Sirius nervózně pozoroval nebelvírský stůl. V žaludku se mu usazoval nepříjemný pocit, těžký jako kámen.

Z nebelvírské čtyřky chyběli sourozenci Potterovi. Sirius mohl vyloučit možnost, že by Ebony ještě pracovala v laboratoři, protože ten had Snape už seděl vedle něj. Možná byla s Harrym.

Tísnivý pocit nezmizel, naopak zesílil. Nervózně si promnul oči a zahleděl se ke dveřím do Velké síně. Něco se tam zjevně dělo.

Pak to viděli všichni.

Ebony vrazila dovnitř doslova jako uragán. Tváře měla zarudlé, jako by byla právě venku. Siriuse napadlo, že si nejspíš byla zalétat ve své ptačí podobě, ale okamžitě ten dohad vytlačilo něco jiného.

Viděl to i na tu dálku. Každičký sval v těle měla napjatý jako strunu, čelist sevřenou a v očích tvrdý cizí pohled. Ruce měla zaťaté v pěst. Každého, kdo ji znal, to okamžitě varovalo, že je blízko výbuchu.

Sirius neměl ani tušení, co Ebony tak rozčílilo, ale věděl, že se to jistě brzy všichni v síni dozví. Ebony neměla nikdy velkou trpělivost.

To drobné pozdvižení způsobené jejím příchodem umlklo. Studenti se nervózně vrátili ke svým talířům. Ebony se prkenně posadila na své místo u nebelvírského stolu.

Vzápětí po ní dorazil Harry a s bezstarostným úsměvem se usadil vedle ní. A pak to začalo.

Otočila se na něj v očích blesky.

"Jak dlouho?" vypálila otázku. Harry se na ni nechápavě zadíval.

"Jak dlouho co?"

Naklonila se k němu, aby mu mohla zašeptat do ucha: "Jak dlouho se za mými zády scházíte?"

Její hlas byl ledový a řezavý, jako ocelově chladná čepel nože. Harry ztuhnul a v hrůze zíral do jejích nenávistně planoucích očí.

Vzápětí se zvedla tak prudce, až se po ní několik Nebelvírských otočilo.

"Jsi krysa," zasyčela na něj a ruce se jí náhle třásly.

Chtěla odejít, ale Harry se také zvedl a postavil se jí do cesty. Zaplavovala ho hrůza nad prozrazením a výčitky se vrátily. Celou dobu se podvědomě bál téhle chvíle. Napadlo ho, jak pitomá to musela být náhoda.

Bylo to poprvé, co se s Dracem sešli před večeří. A hned … Věděl totiž že to muselo být dnes … že to muselo být před chvílí, kdy na to Ebony přišla. Její tvář to říkala naprosto jasně.

"Ebony, já ti to vysvětlím," začal a v jeho hlase zazněl velmi zoufalý podtón.
Udělal další krok k ní, ale její zápěstí vystřelilo kupředu a její hůlka se rychlostí blesku zacílila přímo na jeho srdce.

Teď už je sledoval celý nebelvírský stůl. A přidávaly se i zbylé koleje. Sirius, který je pozoroval už od začátku, teď vstal a vydal se k nim.

"Nepřibližuj se ke mně!" zavrčela varovně Ebony na Harryho.

Hlas se jí přesto mírně třásl. Stejně tak i ruka s hůlkou. Harry zíral do jejích velkých hnědých očí v nichž byla nenávist, obvinění a výčitka, tak palčivá, že se mu srdce bolestně sevřelo.

Přesto se znovu zoufale pokusil dostat blíž. Jako by doufal, že tím kontaktem ji uklidní a napraví všechno to zlé.

"Ebony, prosím, vy-" začal.

Jeho sestra mu však nedala šanci dokončit větu ani pohyb. Její kouzlo udeřilo.
Zatímco byl silou její magie vržen o kus dál a dopadl na tvrdou podlahu, poprvé mu hlavou bleskla děsivá myšlenka - že možná právě ztratil posledního z členů své rodiny. Mohl jen doufat, že ne navždy. Že mu jednou odpustí …

"Co se to tu děje?" osopila se na Ebony ostře profesorka McGonagallová, která se hnala hned za Siriusem, rty stažené do úzké nesmlouvavé linky. "To jste přehnala, slečno Potterová. Padesát bodů dolů za napadení spolužáka. A zítra večer si odbudete školní trest."

Ebony jen kývla na srozuměnou a sklonila hůlku.

"A teď mi vysvětlete, proč jste to udělala?" dožadovala se ředitelka její koleje.
Sirius zkoumavě Ebony pozoroval. I přes všechen ten hněv a nenávist z ní vyzařovalo i zoufalství. Měl o ni víc než jen strach.

"Zasloužil si to," vysvětlila McGonagallové krátce. "Ať vám to vysvětlí sám."

Kývla hlavou směrem k ležícímu Harrymu, aniž by na něj pohlédla. Pak za zděšeného ticha opustila Velkou síň.

Sirius se za ní bez zaváhání vydal, zatímco Ron s Hermionou za starostlivého dohledu McGonagallové pomáhali Harrymu.

Tmavovlasý mladík stihl ještě vrhnout bolestný pohled ke zmijozelskému stolu. Ale Draco tam nebyl. V tom zmatku si nikdo ani nevšiml, že se okamžitě vytratil za Ebony.

"Ebony, počkej!" Když se ani neotočila, rozběhl se a dohnal ji.

Popadl ji za loket a otočil k sobě. Skoro se lekl, když její oči nenávistně zaplály a zabodly se do něj jako ostří rozžhavené dýky.

"Co se stalo? Proč jsi to udělal? Proč jsi H- Pottera napadla?"

"Chtěl jsi říct HARRYHO, nebo ne?" zeptala se ho nepřirozeně klidným hlasem, který se narozdíl od ní ani nezachvěl. "Určitě mu neříkáš Pottere, když jste spolu."

Dracovu tvář zaplavilo zděšené poznání. "Kdy jsi to zjistila?"

Ebony ho pozorovala se zamračeným výrazem. "Takže to dnes nebylo poprvé?" podivila se na oko. "Scházíte se dlouho?"

"Mrzí mě to," dostal ze sebe Draco.

"S tím jdi k čertu! Na lítost je sakra pozdě!"

"Promiň mi to, Ebony. Odpusť mi, prosím tě."

"Ne. Nikdy," odmítla s tvrdým výrazem ve tváři, a než ji stihl zastavit, rozběhla se chodbou pryč.

xxxxxxxxxxxxxxx

Když Sirius dohnal Ebony na chodbě, po tvářích už jí tekly horké slzy.
"Ebony? Co se stalo?"

Ještě před chvílí sice byla vzteklá, nenávistná a plná hněvu, to však byl jen ochranný mechanismus, kterým se snažila bojovat s něčím horším a pronikavějším … s bolestí.

A ta ochrana se teď zbortila.

Sirius sevřel její rameno. Otočila se na něj a pak se mu zoufale zhroutila do náruče. Jejím tělem otřásaly bolestné vzlyky.

Sirius ji zmateně hladil po vlasech a pokoušel se o konejšivá slova.

"Pojď se mnou, půjdeme někam, kde nebudeme tak na očích," rozhodl ve chvíli, kdy se na chodbě, kde stáli, objevila trojice havraspárských třeťaček a zírala na ně se zjevnou zvědavostí.

Když dorazili do jeho kabinetu, usadil už o něco klidnější dívku do pohodlného ušáku u krbu a přešel k malé skřínce, v níž schovával ohnivou whisky. Naplnil dvě sklenky a jednu jí podal.

Za normálních okolností by samozřejmě jako profesor něco takového neudělal ani v případě Ebony nebo Harryho, ale tohle byly těžko normální okolnosti. Navíc byla Ebony už v posledním ročníku, takže si mohl dovolit menší benevolenci.

Přesto se zamračil, když do sebe obsah sklenice obrátila najednou. Prudce vydechla, jak jí do očí vyhrkly další slzy.

"Zatracenej bastard!"

Sirius si všiml, jak se její dlaně zaťaly v pěst. "Co se stalo? Co ti Harry provedl?"

Pohlédla na něj a zdálo se že je překvapená. "Co?" podivila se. "Čekala jsem, že mě budeš peskovat za to, co jsem mu provedla já před pár minutami."

"Znám tě.Vím, že bys to neudělala jen tak, kdyby si to nezasloužil. Ale nemůžu říct, že by se mi to líbilo. Takhle bys neměla nic řešit. Je to přece tvůj bratr."

"On mě zradil!" vyhrkla zoufale.

"Povíš mi, co se stalo?"

Ebony jen němě zavrtěla hlavou. Nedokázala to. Nemohla to ani vyslovit. Už jen myšlenka, vzpomínka na to, co viděla před několika hodinami, ji zraňovala víc, než si myslela, že je to možné.

"Můžeš mi věřit, Ebony. To přece víš. Pomůže ti, když se někomu svěříš," promlouval k ní Sirius tiše a klidně, i když jeho hlas byl napjatý.

Ebony mu pohlédla do očí. Nemusel jí připomínat, že mu může věřit. To věděla vždycky. "On a Draco-" zkusila to, ale hlas ji zase zradil. Odvrátila tvář a zkřivila ji v bolestném úšklebku, jak se snažila potlačit další slzy.

Víc stejně nebylo třeba. Sirius pochopil a jeho oči se zděšeně rozšířily. Nikdy by ho nenapadlo, že by byl Harry schopen. Nic ho nemohlo šokovat víc.

Harry už si Siriusovi tisíckrát stěžoval na vztah, který měla Ebony s mladým Malfoyem. Nenáviděl ho a pořád se snažil přijít na to, jak "Ebony otevřít oči, aby ho konečně pustila k vodě." Ani ve snu by ho nenapadlo, že nakonec udělá něco takového.

A přesto tady v jeho kabinetě seděla zničená Ebony a tvrdila opak. Sirius s hluboký povzdechem složil hlavu do dlaní. Když znovu pohlédl na Ebony, dívka si z láhve na stole nalévala další sklenku whisky. Posadil se vedle ní a přisunul jí svou ještě napůl plnou. Když ji dolila, naráz ji do sebe obrátil.

Ebony ho okamžitě následovala. "Myslím, že mu to nikdy nedokážu odpustit," zamumlala tiše. "Je to můj bratr. Pamatuju si, jak jsem byla šťastná, že jsem zrovna jeho sestra. Byl pro mě hrdina. Nejlepší bratr, jakého jsem si mohla přát. Přála jsem si vyrovnat se mu. Děsí mě, jak strašně moc ho teď nenávidím."

"To není nenávist," namítl Sirius. "Jen vztek. Cítíš se zrazená a podvedená a máš na to právo." Odložil sklenku s tichým zazvoněním na stůl.

"A pokud jde o toho parchanta Malfoye," pokračoval. "Nestojí za to, abys kvůli němu plakala."

"Vždycky jsem ho bránila. Před Harrym, Hermionou, Ronem … dokonce i před tebou. Myslela jsem si, že za to stojí. "

"Věřila jsi mu, protože ho miluješ," pokýval Sirius chápavě hlavou.

"Bolí to, ale ne tolik jako to, co mi udělal Harry. Je to přece můj bratr. Jak mi mohl tak lhát a podvádět mě?"

"To nevím, Ebony. Kéž bych znal odpověď." Sirius se zvedl ze svého křesla a natáhl k Ebony ruku. "Měla bys jít a odpočinout si. Vyspi se a uvidíš, že ráno se budeš cítit mnohem líp. A rozhodně už žádný další alkohol."

Ebony se zvedla a zamířila ke dveřím. Sirius ji následoval.

"Doprovodím tě do věže," rozhodl se.

xxxxxxxxxxxxxxx

"Co tím myslíš, Harry? Jak jsi ji zradil?" nechápala Hermiona, když jí a Ronovi Harry vysvětlil, proč ho Ebony napadla.

Seděli sami ve společenské místnosti chvíli před večerkou. Harry teď zase mlčel a upíral zničený pohled do plamenů.

"Harry?" ozvala se nejistě Hermiona, když se jeho mlčení prodlužovalo.

"Nechtěl jsem to … prostě … Nevěděl jsem, že to skončí takhle. Nechtěl jsem jí ublížit," začal Harry zmateně vykládat. "Ale všechno to šlo tak rychle. Vymklo se mi to z ruky. A pak už to nešlo zastavit. Už to nemůžu vzít zpátky."

Ron s Hermionou si vyměnili zmatený pohled.

"O čem to mluvíš, Harry? Co se stalo?" zajímal se Ron.

Nezdálo se, že by se jim to Harry chystal říct, navíc se v té chvíli otevřel vchod v portrétu a dovnitř se protlačila Ebony. Ještě přitom přála přes rameno někomu dobrou noc.

Když si všimla trojice u krbu zarazila se na okamžik, ale pak pokračovala dál, jako by je neviděla. Harryho tvář se bolestně stáhla.

"Ebony!" zavolala za ní Hermiona, která si všimla jejích zarudlých očí. "Co se stalo? Jsi v pořádku?" ptala se, když se Ebony na schodišti otočila.

"Nestarej se!" odsekla jí tmavovláska. "Je mi skvěle."

"Omlouvám se, měla jsme o tebe jen starost," stáhla se Hermiona zaraženě.

"Není třeba. Dovedu se o sebe postarat sama. Ale Harry zjevně potřebuje pomoc. Vypadá nešťastně." V jejím hlasem zaznívala jízlivost.

Hermiona pozvedla obočí.

Harry se zvedl a odvážil se podívat se Ebony do tváře. "Ebony, prosím, vyslechni mě."

"Nezajímá mě, co máš na srdci. Už nejsi můj bratr." Ebonyin výraz se nezměnil. Zůstával chladný. "Doufám, že ti to stojí za to. Užívej si. Máš na to právo, potom co jsi zachránil svět. Vyhrál jsi. Jako vždy."

"Ebony, prosím," zaúpěl Harry zoufale, ale Ebony už se neotočila. Vyběhla po schodišti a zahnula k dívčím ložnicím.

"Ona mi to nikdy neodpustí," prohlásil Harry zoufale a téměř šeptem, takže ho Ron a Hermiona sotva slyšeli.

"A co Harry ?" odvážil se zeptat Ron.

Hermiona se mračila. Vybavil se jí rozhovor, který s Harrym nedávno vedli a zaplavilo ji mrazivé tušení.

"Já a Draco … ehm … no … scházíme se," dostal ze sebe Harry přidušeně.

-TBC-

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama