Vánoční koleda, část 4.

27. července 2010 v 20:47 | Electra |  Vánoční koleda (Humbuk)
Název: Vánoční koleda, kapitola 3

AN: Tuhle povídku jsem nedávno objevila nedokončenou na jednom starém poškrábaném CD, div že vůbec fungovalo. Je sice vánoční, ale nějak mě chytla a pustila jsem se do pokračování, tak ji snad dotáhnu do konce. 

Beta read má na svědomí elanor.feanma, pro kterou nebyl problém nejen opravit všechny moje překlepy a další chyby, ale i najít pár českých ekvivalentů pro slova, která můj mozek napadají pouze v angličtině. Za to jí patří obrovský dík.

Summary: Na motivy povídky od Charlese Dickense Christmas Carol.

Disclaimer: Všechny rozpoznatelné postavy a reálie ze světa Harryho Pottera patří J.K Rowlingové. Autorka této povídky si je pouze vypůjčila za účelem zábavy a nezískává tím žádné finanční prostředky. (OK tohle mi moc nejde...:))

AN2: S kýmpak dám asi naši nešťastnici dohromady? Zkuste hádat, neb odpověď leží až v další kapitole. 



Kapitola 3 aneb To, co bylo

Tentokrát ji probudil chladný zimní vzduch, který ji štípal do tváří. Otevřela oči a znovu se instinktivně natáhla pro hůlku.

Ani se však nemusela namáhat s kouzlem Lumos. Okno bylo dokořán a dovnitř jím proudilo měsíční světlo. A dopadalo i na postavu dalšího ducha, který se vznášel u její postele. Srdce jí vynechalo jeden tep a pak rozřeseně natáhla ruku a pokusila se dotknout té známé tváře. Ale stejně jako předtím s Harrym i tentokrát jí ruka prošla skrz.

"Ahoj, Eby," zašklebil se na ní … stejně jako by právě seděli vedle sebe na školním dvoře Merlinovy magické akademie a plánovali novou lumpárnu. Anthony Clarke, její první a nejlepší přítel. Anthony Clarke, její spolužák a kumpán v mnoha neplechách, které měla na svědomí. Anthony Clarke, kluk z kouzelnické rodiny, kterého zabili Smrtijedi, protože jeho rodiče stáli jako bystrozoři ve válce na "špatné" straně.

"Další sen?" zeptala se rezignovaně.

"Nene, žádnej sen! Jasně, že ti to může přijít divný, že jsem tady jako duch a tak … ale rozhodně tu nejsem, abych tě strašil."

"Jistě, já zapomněla, přišel jsi mi něco ukázat," odfrkla si a neochotně se vyhrabala z vyhřáté postele.

Tony si ji prohlédl od hlavy až k patě a rozesmál se. "U Merlina, Eby, co to máš proboha na sobě za předpotopní hrůzu? I moje babička nosila modernější pyžamo, než tohle," řehtal se.

Ebony po něm místo odpovědi hodila knihu, která se válela na nočním stolku u postele.

Proletěla skrz a Tony se rozchechtal ještě víc.

Až když zavřela okno a postavila se proti němu s rukama založenýma na prsou, jeho výraz zvážněl.

"Jsi připravená?" zeptal se jí. "Málem bych zapomněl, že máme jen hodinu a musíme toho docela dost stihnout."

"Připravená? Na co, sakra?"

Nyní už jeho výraz postrádal i pouhý náznak předchozího veselí. "Na cestu do minulosti. Jsem totiž pro dnešek Duchem minulých Vánoc."

"Proč myslíš, že se tam chci vrátit?"

Tony se nevesele ušklíbl. "Nemáš na vybranou, Eby," ujistil ji a vzápětí ji chytl za rukáv a svět kolem se zatočil.

xxxxxxxxxxxxxxx

Ocitli se v nějakém malém těsném prostoru, který byl naplněn temnotou. Ebony chvíli trvalo, než si na ni její oči přivykly.

Mohla slyšet zvuky, které jsem tlumeně doléhaly zvenku té malé komůrky, či co to bylo, ale místo samotné bylo tichý. Tedy si to nejprve myslela, než její citlivý sluch zaslechl nějaký zvuk přímo kousíček od ní.

Při pohledu kolem se jí zmocnil lehký pocit klaustrofobie, vlastně to ani nebyla místnost spíš jen nějaký úložný prostor, možná přístěnek pod schody. Většinu ho zabírala malá postel a právě na ní našla zdroj toho zvuku. Poznala ho okamžitě. Ani nemusela vidět klikatou jizvu na jeho čele nebo smaragdově zelené oči.

Byl to Harry, mnohem mladší, než jako ho znala … mohlo mu být tak sedm nebo osm let.

A plakal - tiše a kontrolovaně, jako by nechtěl obtěžovat hlučnou společnost za dveřmi své malé komůrky. Tak tiše, že ho zprvu opravdu skoro neslyšela. Chtěla jít blíž a obejmout ho, chtěla ho utišit, ať už bylo důvodem jeho smutku cokoliv, ale když se natáhla, ruka jí opět prošla skrz.

Zaklela a prostor kolem se stal ještě více stísňujícím, když se vedle ní zhmotnil Tony.

"Proč?" zeptala se tiše, jako by se bála, že by její hlas mohl polekat plačícího Harryho.

"Proč co? Proč pláče? Nebo proč tráví Štědrý večer sám tady, zatímco jeho rodina slaví v teplém a útulném obývacím pokoji vonícím punčem a vánočními laskominami za zvuku koled? Proč nedostal jediný dárek, zatímco jeho teta a strýc utratili tisíce za hračky a různé hlouposti pro jeho rozmazleného bratrance?"

"Tohle všechno vím! Řekl mi o tom! Proč mě nutíš … proč se na to musím dívat?"

Tony se nevesele usmál. "Když to všechno víš, tak určitě víš i to, proč tolik pláče."

Chvíli tiše zírala na schoulenu postavu a cítila, jak ji v očích pálí její vlastní slzy.

"Protože je sám" zašeptala.

"Pláče, protože ani letos nedostal ten jediný dárek, po kterém vždycky opravdu toužil - někoho, kdo by ho měl rád - opravdovou rodinu."

Tony jen pokýval hlavou.

xxxxxxxxxxxxxxx

Tentokrát okamžitě poznala, kde se ocitli. Znala tohle prostředí, tu místnost, tu scénu. Byla to společenská místnost Nebelvíru. A právě trávila první společné Vánoce se svým bratrem.

První, koho viděla, byla ona sama. Oblečená do červeného podomácku pleteného svetru s velkým žlutým E na hrudi seděla v tureckém sedu na měkkém polštáři poblíž krbu a dychtivě strhávala papír ze zářivého balíčku převázaného velkou červenozlatou mašlí.

Byl tu Harry, usazený ve svém oblíbeném křesle a obklopený hromadou nerozbalených dárků, který ji sledoval s pobaveným úsměvem, stejně jako Ron, Hermiona a Ginny sedící na pohovce hned vedle.

"Jsi jako malá, Ebony," smála se Hermiona, ale Ebony - ta mladší, patnáctiletá,ji skoro nevnímala, protože většinu její pozornosti zabírala snaha rozbalit první z dárků.

"Má pravdu, vždycky jsi takováhle bývala … je vidět, že některé věci se nemění," okomentoval to Tony lehce pobaveně.

Potřásla hlavou … některé věci se změnily. A hodně. Sledovat sebe samu v tomhle krátkém úseku její minulosti v ní vyvolalo zvláštní pocit. Stejný, jaký mívala poslední roky při pohledu do zrcadla. Bylo tak těžké spojit si sebe sama s touhle naivní pitomou husičkou plnou nadějí, pro kterou byly Vánoce tím nejkrásnějším obdobím v roce.

Skoro si už ani nepamatovala ten pocit, nedokázala si téměř vybavit, co cítila, když rozbalila tu krabičku plnou vzácných přísad do lektvarů a vzápětí nadšeně zavýskla vrhla se Harrymu do náruče, aby mu mohla vyjádřit své díky.

Tehdy si toho nevšimla, nebo to možná nevnímala, ale tentokrát to, co ji nejvíc zajalo, byl výraz na tváři jejího bratra v té chvíli. Pokud její patnáctileté já bylo nadšené z vánočního dárku, nebylo to nic ve srovnání s výrazem naprostého štěstí, který byl v tu chvíli na jeho tváři.

Tonymu její zaražení neuniklo.

"Byla jsi jeho splněné vánoční přání."

Ebony zavřela oči, aby ovládla silnou vlnu bolesti, která ji zasáhla při těch slovech.

"Je tohle všechno, co jsi mi chtěl ukázat?"

Zavrtěl hlavou, a svět se znovu zatočil.  

-TBC-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Charcee Charcee | E-mail | Web | 28. července 2010 v 10:00 | Reagovat

Ještě! :P

2 Vanda Vanda | 28. července 2010 v 21:39 | Reagovat

Jezis Electro to je krasny. Uz se nemuzu dockat dalsi. Diky

3 Hajmi50 Hajmi50 | 29. července 2010 v 20:34 | Reagovat

Krásná povídka. Vzala mě za srdce. Jsem moc ráda, že jsi CD našla a rozhodla ji dopsat. Těším se na další kapitolu. Určitě mě tu budeš zase mít.

4 Nel-ly Nel-ly | Web | 7. října 2010 v 17:59 | Reagovat

Vůbec nemám v očích slzy... ach bože :) nádhera

jinak jsem se dost zděsila při přečetnení Tonyho celého jména, já myslela, že to byla originální postava z knihy a to jméno jsem využila jako chytače Zmijozelu před Dracem... sakra... musím to přepsat :) za to se omlouvám, ale tvoje příběhy se mi s originálem spojily takovým způsobem, že zapomínám, že k Ebony tam nepatří

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama